Zbývá promluviti

ještě o vzduchu, jenž jest oživujícím duchem, který proudě všemi bytostmi, propůjčuje jim život a trvání, vše spojuje, vším pohybuje a vše naplňuje. Z toho důvodu učitelé židovští neřadí jej k prvkům, pokládajíce jej za prostředníka, který vše spojuje v jednotu a téměř za ducha, který posiluje ústrojí světa. Neboť pojímá do sebe vliv veškerých nebes, který předává ostatním živlům i jejich smíšeninám. Jako božské zrcadlo v sebe pojímá a uschovává tvar všech věcí, přirozených i umělých, i jakýchkoliv řečí. To vše nese v sobě a vnikaje do pórů těl lidských i živočišných. ať spí či bdí, vtiskuje jim tyto obrazy. Tím poskytuje podnět rozmanitých podivuhodných snů, věšteb a předtuch. Proto se také stává, jak se praví, že ten, kdo přechází místo, kde byl zabit člověk neb kde je pochována čerstvá mrtvola, jest stižen bázní a. strachem: poněvadž vzduch na takovém místě jest naplněn strašlivými obrazy vraždy a mysl člověka, který jej vdechuje, podobnými obrazy naplňuje a sužuje, takže je stižen strachem. Neboť vše, co se přihází náhle, od přirozenosti je děsivé.