Pausanius

vypravuje, že na Arkadské hoře Lykeu byl pramen, který se nazýval Agria, ku kterému putoval kněz lykaiského Jupitera, kdykoliv kraji hrozilo sucho a neúroda, a po oběti, modlitbách a posvátných prosbách, držel v ruce dubovou větévku, kterou vpustil do posvátného pramene; tu pak z rozvlněných vod počaly vystupovati páry k nebesům, které zatáhly mračny, z nichž pak zakrátko povstal déšť, jenž celý kraj občerstvil. Mnoho pravdivého o podivných vlastnostech vod mimo jiné autory napsal lékař Ruffus z Efezu, což se, pokud vím, u jiných autorů nevyskytuje.