Proto mnozí filosofové se domnívali, že vzduch jest příčina snů a mnohých jiných duševních dojmů tím, že pohltiv obrazy a tvary předmětů a slov, které se v něm rozmnožily, přináší je smyslům, odkudž je přijímá fantasie a duše, která se jimi může poučiti, očekává-li tyto obrazy klidna a vášněmi nezmítána. Přes to, že tyto zobrazeniny věcí působí na smysly člověka i zvířat svou vlastní podstatou, přece jenom pokud meškají v povětří, mohou se změniti a obdržeti jiný tvar působením nebe, takže docházejí ku smyslům jednoho člověka jinak než druhého, neboť jsou odvislé od vhodných disposic přijímatelových.