carovani

2010-01-03T15:15:00.001-08:00

He answered that the first of his vestures was from the beginning Cloth of Gold, then with a black velvet doublet, a shirt truly white above the snow, his flesh however, or blood is of the
He answered, "Although he is so much advanced in years, nevertheless no one of his subjects is so patient of cold and sweats rains winds and labours as himself. Also no one of them by himself, nor any of them together could kill him."
How then will they possess the Kingdom if he cannot die not be killed by any one?
He answered, "His six subjects are from the fount, from which they possess everything they have, as well as he, wherefore they are chiefly drawn by the fount. The King is killed by that very fount as well as they are resuscitated by it afterwards, from the substance of his Kingdom, which substance is divided into the minutest particles, each of his subjects receives his portion and however minute the particle which any one of them has, he equals the King in power and strength and opulence, and they are made equal among themselves."
I again enquired, how long they might have to wait in this expectation?
Laughing at me again he answered, "Know that the King enters alone without any of his subjects, for although the fount also loves them, yet they do not enter, because they have not yet described this dignity. But the King upon entering throws off his vesture of fine beaten gold, which he delivers to his first Chamber Man called Saturn, who when he has once obtained possession of it keeps it for forty days, sometimes forty two days at most. Then the King throws off the Black Velvet waistcoat, which he delivers to his second Chamber Man, called Jupiter, who keeps it 22 days. Then the King ordering him, Jupiter gives it to Luna, which third person is beautiful and resplendent. She keeps it 20 days. Then the King is in a shift, pure white as snow, or like fine pearls or a white lily, which also he puts off and delivers to Mars, who keeps it 40 days and sometimes two more. Afterwards Mars by the will of God, delivers it to yellow Sol, not clear Sol, who keeps it 40 days. Then comes the most beautiful and blooded Sol who immediately snatches up the shirt."

2009-06-04T06:38:00.001-07:00

2008-11-26T09:55:00.001-08:00

"Then, as you see, he surrounds it with a wall very thick. He shuts it up first with the hard and clear stone, then finally in the cavities of the oak, chiefly because it is so terrible in its nature that once inflamed and irritated, it would make its way through every thing, and also should it escape the fences, there would be an end of us."
I afterwards asked him if he himself saw the King in the said fount, he answered that he indeed saw him enter, but from that time at which he is shut up in it by the Keeper, he does not appear more until the 130th day, at length he emerges bright and splendid. The Keeper Porter assiduously warms the bath, that he may keep up the heat which is occult in the water of the fount, and he warms it night and day without intermission.
I again interrogated what colour was the King?

2008-10-09T01:02:00.000-07:00

richest reds.
I then asked whether the King on coming there brought with him a great concourse of extraneous people low and vulgar along with him?
He answered me friendly but laughing at the question, saying, "When the King purposes to come hither, he dismisses all his counsellors and every stranger and enters alone, nobody approaching the fount except himself and its Keeper alone, the care of which a very simple man has. Verily the simplest man can best supply his place, since he does nothing else than warm the fount."
I again enquired whether the King was a friend to the fount, or the fount a friend to him?
He answered, "They love one another reciprocally in a wonderful manner, the fount attracts the King and not the King the fount, for it is as it were the Mother to the King."
I next interrogated of what kind the King was?
He answered, "He comes from the fount which makes him such as he is without any other thing whatever."
I enquired whether he had many counsellors. He said he has six forsooth who expect the succession, if by any chance or any means the King should die, they will also rule the Kingdom like him; hence it is that they serve him because they hope from him Dominion and possessions.
Then I asked whether he was an old man.
He answered, that he was older than the forest and more mature than any of his own subjects.
How happens it therefore, I asked, that these do not kill the King who expect so much inheritance from his death, since he is so old?

Allegory of the Fountain Bernard of Treviso

2008-10-07T00:42:00.000-07:00

When I perceived that I had proceeded a considerable length in this Art, I began most earnestly to court and to frequent the company of those who were learned in it also: for it becomes good men to join themselves to their equals and not to others.
Therefore, when I passed through Apulea, a city in India, I heard that a man resided there who was so very learned in every branch of Science, that he had not his equal in this world. He instituted as a Prize of disputation for all skilled in Art, a book fabricated, both leaves and cover, of pure gold. Therefore, desirous of honour, I did not doubt that my mind would assist me thereto and dispose me to the prescribed disputations, a very learned man adding spurs to my undertaking this province, and it also coming into my mind that the daring and bold were carried to sublime things, while the timid were thrown down and lived in perpetual dejection, I passed manfully into the field of contest and happily obtained the palm of disputation before the audience, and the book of premium was so honourably delivered to me by the faculty of Philosophy, that I was looked upon by all men.
Then for the sake of recreating my mind, fatigued with study, and enquiring for pleasant plains and meadows, I met with a most limpid little fountain, surrounded and fortified with a most beautiful stone in an oaken trunk, and enclosed within a wall, that brutes might not enter nor birds make a bath for themselves there. Sitting above this fountain, I contemplated its beauty and I saw the upper part was shut.
A very venerable old man was coming there. As reverent as a priest, I honourably saluted him and I asked him wherefore that fountain was shut and fortified in that manner, above, below, and on every side.
Having deigned to give me a friendly answer, he said, "What you would know, my friend, is a fountain very terrible and wonderful in virtue before every other fountain in the world. It belongs to the King alone of this country, whom the fount knows very well, and he himself the fountain. It always draws the King, when passing this way, to itself, but is never drawn by the King. In that Bath he remains 282 days, at the end of which so much youthful strength is added to him, that he can afterwards be conquered by nobody however strong. He therefore took care to shut up his little fountain with a round white stone, as you see, in which a clear fountain shines like silver and of celestial colour. That it may also be stronger and lest it should be destroyed by horses or others, he introduced an old oak cleft in the middle, which protects it from the rays of the Sun, forming a shade.

2008-08-07T06:38:00.000-07:00

10 (…) 32Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: 33"Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, 34budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane."

A přicházejí do Betanie. Byla tam jedna žena, jejíž bratr umřel. Přišla a klaněla se Ježíšovi a řekla mu: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou." Učedníci ji napomínali a Ježíš odešel rozhněván na zahradu, kde byl hrob. a hned se z hrobu ozval silný hlas. Ježíš přistoupil blíž a odvalil kámen od vchodu do hrobu. A hned vešel tam, kde byl ten mladík, vztáhl svou ruku a posadil ho. Ten mladík se na něj podíval, zamiloval si ho a začal ho prosit, aby s ním zůstal. Vyšli z hrobu a vešli do mladíkova domu. Byl totiž bohatý. A po šesti dnech mu Ježíš dal příkaz. A večer mladík přišel k němu. Měl na sobě plátno přes nahé tělo a zůstal s ním tu noc. Ježíš ho vyučil v tajemství království Božího. Odtud šel a vrátil se na druhý břeh Jordánu.

35Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." 36Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil ?" 37Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě." 38Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn ?" 39Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 40Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena." 41Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

46Přišli do Jericha.

A byly tam sestra toho mladíka, kterého miloval Ježíš, a jeho matka a Salome. A Ježíš je nepřijal.

A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. 47Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 48Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 49Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!" 50Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!" 52Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

2008-08-01T12:55:00.000-07:00

Profesor Smith vyjádřil své přesvědčení o tom, že originál tajného Markova evangelia byl napsán v aramejštině a autoři kanonických textů Markova a Janova evangelia z něho při svém psaní čerpali. Některé pasáže v tajné verzi jsou natolik kontroverzní, že se je pisatelé rozhodli vynechat. Pokud by měl Smith pravdu, znamenalo by to, že je tajné znění Markova evangelia pravdivějším zdrojem informací o Ježíši než Nový zákon. Jenomže většina badatelů Smithovy názory nepřijala. Tradiční pojetí Ježíše Krista by tím podle nich mohlo utrpět vážné trhliny. Nicméně rozhodně ne zanedbatelná část odborníků trvá na tom, že tajné evangelium je starší než kanonický Marek, případně že biblické Markovo evangelium bylo později dodatečně zkráceno právě o tyto kontroverzní pasáže.

Duchovnější verze byla, jak zdůrazňuje Kléméns, určena pouze zasvěceným. Proč? Mimo jiné bezpochyby proto, že určité věty by mohly být interpretovány tak, že Ježíš měl homosexuální sklony. Nicméně zde i Morton Smith upozorňuje, že pravděpodobnější je jiné vysvětlení. Ježíš vybrané osoby zasvěcoval do mystérií, které by nezúčastnění pozorovatele mohli považovat za magické nebo rituální. Obdobné zasvěcující praktiky, při jejichž provádění musí být adept přítomen nahý, jsou známy i z jiných kultur (egyptské, řecké, indické). Nelze se ovšem domnívat, že by toto vysvětlení bylo obecně přijímáno. Je tudíž celkem logické, že utajované znění bylo určeno pouze omezenému okruhu jednotlivců.

Odborníci se neshodují v názoru, kdy přesně tajné Markovo evangelium vzniklo. Odhady se většinou pohybují v rozmezí let 70 a 160. (Konvenční Markovo evangelium mohlo být sepsáno v letech 65 až 80.)

Kléméns ve svém dopise cituje dva oddíly. Oba jsou vloženy do biblického textu z 10. kapitoly Markova evangelia. Příslušné pasáže jsem zvýraznil podtržením.

TAJNÉ MARKOVO EVANGELIUM

2008-07-30T02:41:00.000-07:00

V roce 1958 nalezl profesor Morton Smith z Kolumbijské univerzity v pravoslavném klášteře Mar Saba v Palestině rukopisný text s částečným přepisem neznámého dopisu Kléménta Alexandrijského (150-215). Text byl pravděpodobně v polovině 18. století opsán z původního zdroje na poslední stranu knihy z roku 1646, jejímž obsahem je dílo Ignáce z Antiochie (?-107). Odborníci se vesměs shodují v názoru, že dokument je autentický a umožňuje nám tak rekonstruovat slova napsaná Kléméntem někdy mezi lety 180 a 190. Dopis byl adresován jistému Theodorovi. Kléméns ho varuje před Markovým evangeliem zfalšovaným sektou karpokratovců a zmiňuje se o existenci tajné verze tohoto evangelia. Příslušná pasáž zní takto:

“Marek tedy, když byl Petr v Římě, sepsal skutky Pána. Nerozhlásil však všechny ani nepřipomenul ty, které se týkají zasvěcení, ale vybral takové, které pokládal za nejužitečnější pro růst víry katechumenů. Když byl Petr umučen, odešel Marek do Alexandrie a vzal s sebou své a Petrovy zápisky. Z nich pak předal do své první knihy věci pro ty, kdo směřují k poznání (gnósi), a sepsal tak duchovnější evangelium pro potřebu zasvěcených. Nezapsal ani tajné výroky ani hierofantské učení Pána, ale k předtím zapsaným skutkům připojil jiné a k nim přidal výroky, o jejichž výkladu věděl, že může posluchače zasvětit do Svatyně sedmkrát skryté pravdy. Tak to předem připravil, ne nepřejícně ani neprozíravě, jak mám za to. A když umřel, zanechal svůj spis křesťanské obci v Alexandrii. Tam je dodnes pečlivě uchován. Je předčítán pouze těm, kdo jsou zasvěceni do velkých mystérií.”

Hlavní prvky rituálu sběru magických rostlin

2008-06-23T02:24:00.001-07:00

Nejdůležitější prvky, ketré při rituálním sběru magických rostlin přicházejí v úvahu, lze shrnout do následujících bodů:

1. Mentální a fyzická očista sběrače
2. Smírčí obětˇ ducha rostliny.
3. Očista rostliny od sil, ketré by mohly rušit její působení.
4. Zaklínání ducha rostliny s cílem navázat s ním kontakt, zajistit si jeho přízeň a získat jeho moc a sílu pro vlastní cíle.
5. Smírčí obřad zemi, která byla poškozena sklizní.
6. Ochrana sil sklizené rostlinyjejí izolací od okolí.

Toto vše by měl každý, kdo chce s rostlinami magicky pracovat, alespoň v principu respektovat. Konkrétní podoba použitých rituálů může být samozřejmě velmi variabilní s ohledem na osobnost, zaměření a zvyklosti toho či onoho magika nebi magičky.

2008-06-19T03:02:00.001-07:00

Rituální sběr magických rostlin
Záleží nejen na tom, kdy se rostlina sbírá, ale neméně důležité je i to, jak se sbírá. Je doporučován tento způsob rituální sklizně:

1. Vyhledejte místo, kde rostlina roste.
2. Sedněte si klidně poblíž rostliny.
3. Snažte se proniknout myslí k rostlině, kterou jste si vybrali. Doba, po kterou je to třeba provádět, se liší podle schopností každého jednotlivce - od jednoho sezení do 5 nebo více.
4. Snažte se mysl napojit na energii rostliny.
5. Vyčistěte prostor od negativních vibrací, např. pomocí malého zažehnávacího pentagramového rituálu. Také můžete pronést modlitbu k elementárním bytostem, případně provést jejich invokaci a požádat je, aby byly zamýšlené práci s rostlinou nakloněny.
6. Nyní je možné rostlinu sklidit.
Jasnovidná analýza této metody kontaktu s rostlinou ukazuje, že část aury operátora, který ji provádí, je jako astrální světlo přijata rostlinou, se kterou magik komunikuje. Tato energie pomáhá rostlině urychlit nezbytné procesy přípravy na sklizeň. Zároveň dochází k tomu, že operatér při následné práci s rostlinou pracuje vlastně i s částí sebe sama.

2008-06-15T01:36:00.001-07:00

Speciální astrologická kritéria
Nejen Slunce a Luna mají vliv na sběr magických rostlin, ale přísně vzato vtisknou rostlině svoji pečeť i všechny ostatní planety, samozřejmě v závislosti na svých vzájemných konstalacích v okamžiku sběru. Doporučuje se, aby planeta nebo nebo zvířetníkové znamení odpovídající rostlině byly v prvním nebo v desátém domě horoskopu sběrače. Existuje mnoho pravidel, jimiž by se měl magik řídit a je známa celá řada vlivů, ketré by měl zohlednit. Zalewská uvádí tyto nejdůležitější zásady:

1. Vládce v horoskopu sběru by měl být v souladu s planetární signaturou rostliny.
2. Vládce domu, který odpovídá účelu upotřebení rostliny, by měl být v souladu s tímto domem.
3. Vládce desátého domu bym měl být silný.
4. Retrográdní planety jsou považovány za škůdce.
5.Signifikátor záležitosti, pro niž bude rostlina upotřebena, by měl být vzdálen více než 17 stupňů od Slunce.
6. Slunce, Luna a ascendent by měly v horoskopu svírat harmonické úhly.
7. Při sběru rostliny určené pro léčení má být planetární signatura byliny shodná s vládcem horoskopu pacienta.
8. Je třeba věnovat pozornost aspektům Luny, lunární fázi a znamení, ve kterém se Luna nachází.
9. Pokud je to jen trochu možné, měla by se Luna nacházet v domě, který koresponduje se záležitostí, k níž zamýšlí magik rostlinu použít.
10. Důležité je, aby Luna nebyla oslabena.

Čas sklizně

2008-06-10T00:57:00.000-07:00

je na nejobecnější rovině podmíněn klimatickýni podmínkami. Na jaře ještě před tím, než začne rostlina kvést, sklízíme listy. Vrcholky rostliny s květy odstříháváme v době, kdy se teprve začínají rozvíjet první poupata. Semena a plody sbíráme koncem léta nebi na podzim, až když jsou zcela zralé. Se sklizní kořenů a kůry je třeba počkat až do nejpozdnějšího podzimu, případně do časného jara.

Sklizeň magických rostlin

2008-06-08T00:18:00.000-07:00

Rostliny, které jsou určeny pro použití v magické praxi, je nutno sklízet či sbírat rituálním způsobem. Určitá pravidla sběru rostlin existují samozřejmě i pokud jde o jejich profánní použití. Například při sběru léčivých bylin jsou vhodná ta období, kdy rostlina obsahuje nejvíce účinných látek. V případě magického využití, kdy se pracuje více s fluidy než s alkaloidy, však s běžnými pravidly sběru nevystačíme, neboť zde vstupuje do hry mnoho dalších faktorů, které je nutno brát v potaz. Čím důsledněji příslušná pravidla dodržujeme, tím lepších docílíme výsledků v praxi. Je třeba upozornit na to, že zásady sběru rostin určených pro magické využití se od pravidel sběru léčivých rostlin mohou v jednotlivých konkrétních případech diametrálně lišit.

2008-05-22T03:27:00.000-07:00

Pampeliškové víno: Potřebujeme 1.2 kg cukru, dva pomeranče, 2.2 l vařící a 1 l horké vody, kvasinky a 1.5 l lehce napěchovaných pampeliškových květů. Ty natrháme za slunného dne a odstraníme z nich zbytky stvolů. Vložíme je do fermentační nádoby a zalijeme vařící vodou. Necháme dva až tři dny stát a poté přecedíme do demižonu. V horké vodě rozpustíme cukr a spolu s kvasinkami ho přidáme k nálevu. Podle potřeby doplníme demižon po okraj studenou vodou. Přimícháme šťávu a kůru z pomerančů. Zajistíme vzduchovým uzávěrem a necháme fermentovat. Po skončení fermentace stočíme víno do čistého demižonu a necháme alespoň jeden rok stát. Poté slijeme do lahví.

Šípkové víno: Potřebujeme 1 kg šípků, 1.5 kg cukru, kvasinky a 3 l vařící vody. Šípky opláchneme a rozdrtíme válečkem na nudle. Ve vařící vodě rozpustíme cukr a vlijeme do fermentační nádoby. Přidáme šípky a dobře promícháme. Jakmile je směs vlažná, přidáme kvasinky. Zakryjeme a necháme týden stát. Denně promícháváme. Poté scedíme do demižonu opatřeného vzduchovým uzávěrem a necháme fermentovat. Po skončení fermentace scedíme do čistého demižonu a necháme stát tři měsíce. Když je víno čisté, stáčíme ho do lahví.

Pohár zamilovaných: Potřebujeme 1 l červeného vína, šťávu z citrónu, šťávu z pomeranče, 3 svitky skořice, 6 hřebíčků a cukr pro ochucení. Do velkého hrnce nalijeme víno, šťávu z citrusových plodů a koření. Pomalu uvedeme do varu a zvolna vaříme na mírném ohni pět až deset minut. Odstavíme, přidáme cukr a mícháme, dokud se úplně nerozpustí. Scedíme a podáváme horké.

Upozornění: Citrusové plody se v současnosti ošetřují chemicky, proto před použitím jejich kůry je potřeba povrch důkladně umýt, nejlépe pomocí drátěnky a teplé vody.

Vína z rostlin

2008-05-19T04:45:00.000-07:00

Jahodové víno: Potřebujeme 2.5 kg jahod, 1.25 kg cukru, štávu a ostrouhanou kůru z jednoho citrónu, kvasinky, živnou sůl a šálek silného černého čaje. Jahody rozmačkáme s cukrem, přidáme štávu a kůru z citrónu, přilijeme čaj a vše umístíme do větší nádoby. Zalijeme třemi litry vařící vody, necháme zchladnout a přidáme kvasinky s živnou solí. Zakryjeme a necháme týden stát. Denně nádobu promícháme. Poté scedíme do demižonu, doplníme po hrdlo studenou vodou a zajistíme vzduchovým uzávěrem. Po skončení fermentace stočíme do tmavých nádob.

Jeřabinové víno: Potřebujeme 1 kg jeřabin, dva pomeranče, 1.5 kg cukru, dvě lžičky kvasinek a 2.2 l vařící vody. Smícháme jeřabiny a vařící vodu. Necháme tři dny stát a denně promícháváváme. Pak nalijeme do hrnce 1.2 l vody a přivedeme k varu. Nasypeme cukr a vyrobíme sirup. Ten přidáme do fermentační nádoby spolu se šťávou a kůrou pomerančů. Dobře promícháme a scedíme do demižonu. Doplníme studenou převařenou vodou a přidáme kvasinky. Po skončení fermentace stočíme víno do čistého demižonu, necháme ho vyčeřit a stáčíme do lahví.

Kopřivové víno: Potřebujeme 2.25 l natě s listy, jeden citrón, zázvorový oddenek, 1.5 kg cukru, jeden šálek čaje, kvasinky a živnou sůl. Nať omyjeme a odstraníme stonky. Vložíme do hrnce a přidáme zázvor, kůru a šťávu z citrónu. Přivedeme k varu a pozvolna vaříme asi půl hodiny. Scedíme do demižonu. V trošce horké vody rozpustíme cukr, přidáme studený čaj a přilijeme do demižonu. Doplníme studenou vodou. Jakmile je tekutina vlažná, přidáme kvasinky a živnou sůl. Promícháme a necháme týden stát na teplém místě. Poté kapalinu slijeme do čistého demižonu, opatříme vzduchovým uzávěrem a necháme fermentovat. Po skončení fermentace stočíme do demižonu a necháme víno vyčeřit. Poté je slijeme do lahví a necháme alespoň půl roku uležet.

2008-05-15T10:24:00.000-07:00

--------------------------------------------------------------------------------

Hojivá mast: Rozpustíme 250 g vazelíny nebo jiného obdobného tuku na mírném ohni a povaříme v něm patnáct minut dvě polévkové lžíce bylinek.

Obklad: Připravíme čistou bavlněnou látku a namočíme ji do horkého nálevu či odvaru. Přikládáme na postižené místo tak teplou, jak jen to pacient snese. Po vychladnutí vyměníme.

Placka (náčinek): Čerstvé rozdrcené byliny přiložíme přímo na kůži a přikryjeme čistým plátnem.

Studený olejový výluh: Nařežeme rostliny a přelijeme je ve skleněné nádobě rostlinným olejem (např. olivovým, slunečnicovým či mandlovým). Necháme na teplém místě dva až tři týdny a denně obsah mícháme (či protřepáváme). Pak přecedíme do čisté sklenice.

Příprava rostlinných léků

2008-05-02T03:56:00.001-07:00

Vnitřní použití
Nálev (bylinný čaj): Používá se jedna kávová lžička listů, květů, rozdrcených plodů či nastrouhané kůry na šálek, což odpovídá zhruba 30 g na půl litru vařící vody. Doba vyluhování závisí na požadované síle nálevu, obvykle je to pět až patnáct minut.

Studený nálev: Nasypeme třicet gramů bylinek do nekovové nádoby a přelijeme půl litrem studené vody. Zakryjeme víčkem, utěsníme a necháme 5 - 6 hodin vylouhovat.

Odvar: Použijeme 30 g sušených (rozdrcených) rostlin nebo 60 g čerstvých. Přidáme 0.5 l studené vody. Směs uvedeme do varu a na mírném plameni vaříme deset až patnáct minut. Necháme vychladnout a scedíme. Pozor, nepoužívat kovové (a především hliníkové) nádoby.

Tinktura (extrakt): Do čisté suché sklenice vložíme 120 g sušených nebo 240 g čerstvých bylin. Přidáme půl litru vodky nebo čistého potravinářského lihu. Pevně uzavřeme a skladujeme dva týdny v temnu a teple. Denně protřepáváme. Poté scedíme a uschováváme v tmavých lahvích.

Sirup: Na každých 0.5 l nálevu přidáme půl kilogramu cukru. Zahříváme na slabém ohni (nevaříme!), dokud se všechen nerozpustí. Sirupy jsou vhodné především pro děti a musí se uchovávat v ledničce.

Vnější použití
Koupel: Přidáváme půl litru nálevu na plnou vanu teplé vody. Můžeme přidat i hrst kuchyňské nebo mořské soli. Nepoužíváme parfémovanou koupelovvou sůl, rušila by účinek bylin.

třezalka tečkovaná

2008-04-26T02:39:00.000-07:00

(Hypericum perforatum)
Z květů a listů se vyrábí červený olej vhodný na pohmožděniny, křečové žíly, rány, vředy a sluncem popálenou kůži (pozor, olej je fototropní - vlivem slunečních paprsků dráždí pokožku). V magii se používá jako očistná rostlina, ať už jako kadidlo nebo jako přísada do vody pro omytí oltáře a rituálních pomůcek. Odpuzuje negativní energii a poskytuje žluté barvivo vhodné pro oslavy letního slunovratu.

tis červený

2008-04-19T09:32:00.001-07:00

(Taxus baccata)
Tisové dřevo je neuvěřitelně kvalitní a proto se (zejména na Severu) využívalo k dělání luků. Tis má ovšem i nádherné jehličí a je tak velmi oblíbený pro vysazování u hradů a dalších staveb. Sídlo severských bohů, Ásgard, např. obklopovalo houští tisů. Rostlina (až na dužinu plodů) je prudce jedovatá, tudíž rychle získala pověst „stromu smrti“. Kousek tisového dřeva, nošený na nahém těle, chrání před uřknutím. Tis roste velice pomalu (snad jen pár milimetrů za rok), proto bychom se k němu měli chovat s úctou, kterou si zaslouží. Nejstarší známý tis je starý více než 2000 let! Tisové piliny se mohou přidávat do kadidla.

2008-04-09T03:49:00.000-07:00

prvosenka jarní (Primula veris)
Používá se u příležitosti svátku Beltane a je spojována se vzrůstající pohlavní aktivitou. Vlastně můžeme říct, že souvisí s celkovou vitalitou a plodností. Květy se přidávaly do salátů a zdobily se jimi koláče, vařené listy se zase pojídaly jako zelenina. V severské tradici je prvosenka zasvěcena Freyi a užívá se při obřadech k její poctě.

růže (Rosa spp.)
Růže byla, je a bude především symbolem lásky. Okvětní plátky se na Beltane přidávají do poháru, do kterého se ponořuje posvátná dýka. Můžete je také kandovat v cukru a pojídat nebo z nich vyrobit víno. Tato rostlina je také znamením diskrétnosti a mlčenlivosti. Je-li při shromáždění zavěšena u stropu, nikdo tento závazek nemůže porušit.

santal bílý (Santalum album)
Prášek ze santalového dřeva se spaluje při ochranných kouzlech; jedná se o velice používanou součást kadidel a vonných směsí. Náhrdelník ze santálových korálků působí jako ochrana a zvyšuje duševní vnímání. Santalové kadidlo navozuje poklidnou meditativní atmosféru a zvláště vhodné je pro hledání správné orientace, věštění, prorokování a hypnózu. Uklidňuje mysl a dovoluje vnitřnímu já se projevit.

skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum)
Skořice (sušená kůra z mladých výhonků rostliny) se přidává do kadidel pro zvýšení magických vibrací a k vytvoření pokojné energie. Je proto vhodná pro používání při rituálech hojení a věštění. Pro tyto účely je také užitečné pít skořicový čaj k vyladění a pročištění mysli. V sexuální magii se natírá pokožka těla zředěným skořicovým olejem pro povzbuzení mužské potence.

šeřík obecný (Syringa vulgaris)
Šeřík odhání zlo. Jeho vysazením před dům chráníte své obydlí. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak vypudit nezvané duchy.

2008-04-07T05:16:00.000-07:00

mandragora lékařská (Mandragora officinalis)
I naprostý laik už někdy slyšel o mandragoře, která je jakýmsi „neoficiálním vyslancem“ všech magických rostlin. Nejcennější částí je její dužnatý kořen, připomínající člověka. Bobule této byliny se v dávnověku přidávaly do opojných nápojů pro zostření chuti. Mandragorové víno se používalo jako primitivní anestetikum při amputacích. Olej z mandragory se pak vtíral do spánků, aby přivodil ospalost a zahnal horečku. Roztlučený kořen smíšený s medem a mlékem se dal použít jako mazání na vředy. Kouř z mandragorového kadidla vyvolává vize. Kromě vzácné mandragory lékařské existují ještě tři další známé druhy.

meduňka lékařská (Melissa officinalis)
Všeobecně blahodárná povzbuzující rostlina. Nálev z listů se přidává do koupele. Čaj snižuje teplotu, uvolňuje napětí, poskytuje úlevu při bolestech hlavy. Uklidňuje při stresu a depresi, včetně poruch trávení způsobených těmito psychickými stavy. Studentům se doporučuje pro bystřejší chápání a lepší paměť.

netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
Sbírají se nejsilnější listy, ze kterých se vymačkává šťáva. Ta se dá zmrazit pro pozdější použití. Jedná se o velmi bezpečnou tekutinu, která je vhodná na popáleniny, otoky, řezné rány, prostě na poškozenou pokožku. Má totiž podobné účinky jako aloe. Bolesti hlavy, způsobené nedostatkem spánku, se dají odstranit potíráním spánků. V magii je považována za jednu z nejsilnějších obranných rostlin.

ořešák královský (Juglans regia)
Ořešák pomáhá těm, kdo již znají svou pravou životní dráhu, ale stále se nemohou odhodlat učinit rozhodující krok. Slouží také kandidátům iniciace, kteří se nemohou rozhodnout, zda budou pokračovat v nastoupené cestě. Pomáhá spojit se se svým vnitřním já a s bohy. Ze zelených slupek se připravuje žluté barvivo.

pampeliška lékařská (Taraxacum officinalis)
Velmi silné diuretikum. Podporuje tvorbu a vylučování moči, aniž by však z těla vyplavovala draslík. Čaj z listů podporuje věštecké schopnosti. Je to rostlina Slunce a života. Mladé jarní lístky jsou výborné do salátu, který vašemu tělu doplní vitamíny.

pivoňka korálová (Paeonia mascala)
Sušené roztlučené kořeny se používají k přípravě nálevu. Ten je vhodný na nervové potíže a městnání krve v játrech. Korunní lístky se rozhazují po obvodu magického kruhu a sušené květní lístky se přidávají do ochranných kadidel. Z pivoňky lze také připravit kadidlo pro poctu bohů medicíny a lékařských sil.

2008-04-02T05:07:00.000-07:00

kosatec německý (Iris germanica)
Nádherné květy kosatce zdobící oltář jsou jednoduchou a přitom užitečnou metodou, jak očistit místo od špatných vlivů. Počítejte ovšem s tím, že vám vydrží jen pár dnů. Kořen je využíván jako prostředek pro hledání a udržení lásky; dále také pro finanční zlepšení (je-li nošen či držen v pokladně). Jeho léčebné účinky jsou příliš silné pro domácí použití. Kadidlo se používá pro spojení s nejvyšším já. Odvar sloužil jako černé barvivo na roucha. Pozor, kořen úplně zaschne až za pět let!

lékořice (Glycyrrhiza glabra)
Lékořice (někdy známá pod označením „sladký kořen“) má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti. Snižuje žaludeční kyselost, podporuje činnosti jater, tlumí křeče hladkého svalstva, pomáhá dýchacímu systému, sráží horečku a odbourává cholesterol. Pozor, zvyšuje krevní tlak a vyplavuje z těla draslík! Stejně účinné, jako rostlina sama, jsou i její extrakty (např. známé pendreky nebo lékořicové bonbóny). V mystice je lékořice spojována především se sexuální magií. Vhodná je např. při silné žárlivosti.

levandule lékařská (Lavandula officinalis)
Levandule se v lékařství používá zejména pro uklidnění nervového systému. Určitě i vám v dětství, když jste nechtěli spát, dávali levandulový čaj. Brr, ten byl hnusný, co? Pokud trpíte nespavostí, můžete vypít půl hodiny před usnutím šálek čaje, nebo (což je, aspoň z hlediska chuti, lepší) vetřít si do spánků kapku levandulového oleje. Levandule je také vhodná jako doplněk při odvykání návykovým látkám. Máte-li časté problémy s bolestí hlavy nebo migrénou, zkuste si připravit horkou lázeň s 15-20 kapkami levandulového oleje. Stravte ve vaně aspoň čtvrthodinu; potom si lehněte do zastíněného pokoje. Pokuste se usnout a po probuzení bude bolest pryč. Nepleťte si levanduli s rozšířeným muškátem (pelargonie), se kterým je tato léčivá rostlina často zaměňována. Levandule kvete modře, zatímco pelargonie má květy bílé až růžové.

libeček lékařský (Levisticum officinalis)
Vložením sáčku s libečkem nebo přidáním odvaru z něj do koupele zvýšíte svou přitažlivost. Zejména je účinný před setkáním s novými lidmi. Silný odvar ze semen či listů v koupeli působí jako přírodní deodorant. Tuto lázeň lze použít také jako očistu před rituálem.

mandloň obecná (Amygdalus communis)
Listí i dřevo je používáno pro úspěch a peníze. Pojídání mandlí léčí horečku a napomáhá moudrosti. Z dřeva mandloně se dělají magické hole.

2008-03-27T05:11:00.000-07:00

jírovec maďal (Aesculus hippocasteum)
Jírovec se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad a rýmě. Tři kaštany vás ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku nosí peníze a přináší úspěch. Je to strom přinášející zdraví, jak ostatně napovídá jeho latinský název. Neplodným ženám pomáhá počít dítě.

jmelí (Viscum)
Jmelí měli v úctě především druidové. Odsekávali je za úplňku zlatým srpem. Chrání před požárem i povodní; dává se do nápoje léčícího neplodnost. Pozor však na jedovatost jeho bobulí! Pro léčebné účely se používají výhradně usušené větvičky a listy. Působí tišivě na nervový systém, zkoumají se jeho protirakovinné účinky. Ve velkých dávkách je však odvar nebezpečný stejně jako bobule.

kopr vonný (Anethum graveolens)
Čaj ze semen kopru pomáhá pročistit mysl a zvyšuje schopnost soustředění. Kopr se přidává také do očistné koupele a do vody pro očistu posvátného prostoru. Žvýkání semen zamezuje zápachu z úst (ale doporučuji žvýkačku, semena jsou poněkud nepříjemné chuti ).

kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Kopřivou naplněný sáček dokáže odrazit prokletí. Kopřiva je mimořádně silná obranná bylina. Hodíte-li ji do ohně, odpudí veškeré zlo. Je-li nošena s řebříčkem, utlumuje strach a zvyšuje sebevědomí. Je velmi účinná v očišťujících koupelích (nejlépe je použít mladé listy). V zahradách se pěstovala vedle růží, neboť zaháněla mouchy. Proto se doporučuje při problémech s tímto otravným hmyzem zavěsit do místnosti kytičku sušených kopřiv. Nálev z listů je jedním z nejlepších čajů proti dně a revmatismu. Je také výborný na pročištění krevního oběhu a růst vlasů. Pomáhá rovněž proti aftům a jako kloktadlo na bolesti krku. Vývar z oddenků je vlasové tonikum. Štáva z kopřiv nasáknutá v tampónu pomůže zastavit krvácení z nosu.

2008-03-25T05:26:00.000-07:00

citroník pravý (Citrus limon)
Ve šťávě citrónu smíchané s vodou se omývají magické předměty (amulety, talismany, šperky...), které byly získány z druhé ruky, aby se zbavily negativních vibrací. (K tomuto účelu je také vhodná slaná voda a následné „nabíjení“ na slunci. - pozn. aut.) Citroník vyrostlý ze semen citrónu, který jste snědli, je vhodný dárek pro milovanou osobu.

čajovník čínský (Camellia sinensis)
Spalování lístků čajovníku přináší bohatství. Sušené listy jsou součástí talismanů, které mají dopomoci k penězům. Odvar (čaj) je základní složkou nápojů lásky.

dračinec obrovský (Dracaena draco)
Z poraněného kmene vytéká krvavě červená míza, která se ve formě sušeného prášku prodává pod názvem „dračí krev“. Tento prášek spolu s dračincovým dřevem se přidává do kadidel k umocnění jejich síly. Zapálením těchto kadidel se zvyšuje hladina dosažitelné energie. Dračinec je považován na ochrannou bylinu a užívá se při vysvěcení rituálních pomůcek (zejména meče). Podotýkám, že se bavíme o stromu, který roste v tropických krajích, nikoliv o domácích rostlinách (dračinec deremenský a lemovaný), tak je prosím netýrejte nařezáváním.

jabloň domácí (Malus domestica)
Jablko je symbolem nesmrtelnosti. Dále je také známým symbolem lásky, proto je součástí všech substancí, které ji podporují. Polití kořenů jablečnou šťávou je obětí za usmíření stromů při obřadech. Dřevo jabloní je součástí ingrediencí pro dlouhověkost a nesmrtelnost; dále je také mimořádně vhodné pro magické hole. Šťáva jablek nahrazuje krev při obřadech, u kterých je vyžadována. Když rozkrojíte jablko, uvidíte pentagram, proto je tento plod také symbolem ochrany.

jahodník obecný (Fragaria vesca)
Pro své obecně léčivé vlastnosti se používají listy, ale především plody, které obsahují vysoký obsah vitamínu C, dále minerály a stopové prvky. Nálev z listů je velmi mírné tonikum, které zbavuje nervozity a pomáhá při žaludečních a střevních potížích. Z listů lze připravit také odvar, který lze používat na afty, infekci ústní dutiny, rány a omrzliny a jako kloktadlo při bolestech krku. O letním slunovratu se pije jahodové víno nebo čaj pro lepší kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Jahody jsou zasvěceny Bohyni Matce, proto se přidávají do všech pokrmů určených k její poctě.

jasan ztepilý (Fraxinus exelsior)
Jasan je rostlinou obrannou - hůl z jeho dřeva nad dveřmi vašeho příbytku odráží škodlivé vlivy. Listy se používají v ochranných amuletech. Velice vhodný je jasan pro magické hole, zejména v runové magii. Jasanové dřevo odpuzuje hady. Jasanové listy položené pod polštář prý vzbuzují věštecké sny.

jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
Staroanglické jméno jeřábu, „rowan“, vzniklo ze skandinávského „runa“. Je tedy jasné, že je spjat s těmito magickými symboly. Jeřábu se připisuje ochranná moc, především před nepřátelským čarováním a úderem blesku. Z kůry jeřábů si druidové připravovali červenou barvu na svá obřadní roucha. Nálev z jeřabin je dobrý jako antiseptické kloktadlo. Jeřabinové víno se používá při svátcích mrtvých (např. Samhain).

2008-03-19T09:25:00.000-07:00

bez černý (Sambucus nigra)
Nošení černého bezu odráží útočníky všeho druhu. Po zavěšení nad okna a dveře zabraňuje zlu vstoupit do domu. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami. Keř černého bezu rostoucí poblíž domácnosti napomáhá jejímu klidnému chodu. Bezové dřevo je taktéž výborné na výrobu magických holí. Víno z bezových květů a bezinek pil podle vyprávění Ódin, nejvyšší severský bůh. Nikdo se neopovážil vykácet či vypálit březový kmen. V Dánsku se těšil takové vážnosti, že si ho námořníci pěstovali na svých dvorcích a věnovali mu všemožnou péči. Víno z jeho květů se používá při slavnostech letního slunovratu. Štávu z čerstvých listů lze použít jako uklidňující oční kapky, rozdrcené listy pak jako obklad na řezné rány. Bezinky lze kromě jejich léčebných účinků užít i jako prostředek pro získání modři na barvení rouch.

blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus)
Eukalyptus, pod kterýmžto názvem tento strom asi známe spíše, rozptyluje uměle nahromaděnou negativní energii v domě (např. po hádce). Používají se jeho listy, které jsou nejčastěji užívány v léčebné magii. Ať už sušené v kadidle, čerstvé vařené ve vodě a uvolňující vonné výpary, nebo jako pokojová rostlina. Stejně dobře působí na nemocné i silice vypařující se z eukalyptového oleje.

blín černý (Hyoscyamus niger)
Blín se občas používal k věšteckým účelům, častější je však jeho použití ke škodlivým účelům, čehož využívala zejména tzv. „černá magie“. Droga připravená z rostliny způsobuje šílenství nebo i smrt. Blín mj. tupí bolest a vymazává vzpomínky. Přidával se do čarodějných mastí určených k létání. Jeho odvar pili mladí adepti temných nauk, aby ztratili zábrany účastnit se čarodějnických rituálů. Jako bylina smrti se pochopitelně spojuje s podsvětím a umožňuje navázat kontakt s dušemi zesnulých. Celá rostlina je prudce jedovatá!

bříza bělokorá (Betula pendula)
Koště z březových větviček se používá k „vymetení“ zlých sil ze svatyně. Míza, kterou získáme naříznutím kůry, je sladká a dá se z ní připravit víno pro svátek Alban Eiler (jarní rovnodennost). Bříza je také zmiňována v souvislosti s bohem Thórem. Podle tradice lze kůru loupat pouze ze stromu, který Thór poznamenal (tj. který zasáhl blesk).

Magické rostliny

2008-03-17T05:51:00.000-07:00

Magické rostliny
Malá poznámka na úvod: Sbíráte-li kořeny rostlin, je vhodné tak činit, když měsíc „couvá“, zatímco listy a květy je vhodné trhat, když měsíc „dorůstá.“ Vždy se k rostlině chovejte ohleduplně a pokud právě nepotřebujete celou, vemte si jen minimální potřebnou část. Stejně slušně se chovejte i k okolní přírodě. Uvědomte si, že vaše chování (byť je míněno dobře) je pro postiženou bylinu utrpením.

Seznam rostlin
africká fialka (Saintpaulia ionatha)
Ve svém okolí tyto květiny navozují spirituální atmosféru. Dokud rostou, mají ochranné účinky.

aloe (Aloe vera)
Hlavní užití je při rituálech věštění a duchovního vývoje. Aloe je tradičně spojována se ženstvím. Usušené listy se dávají do kadidel používaných pro vzývání Luny, které je žádána, aby pomohla porozumět problémům a proniknout do podstaty věcí. Naopak z čerstvých listů vymačkaná šťáva se přidává do očistné koupele.

bazalka pravá (Ocimum basilicum)
Bazalka je spojována se smrtí a nesmrtelností. Dodává odvahu čelit smrti, zejména symbolické (např. při iniciaci). Při tomto způsobu užití se podávala jako nápoj, dále se přidávala do rituální koupele před obřadem a také do kadidla. Kněží Rohatého Boha nosili snítku bazalky od svátku Lugnasadh (srpnová noc) do svátku Alban Elued (podzimní rovnodennost).

2008-03-13T06:41:00.000-07:00

Autoři zmínění při přednášce Geometrická magie 11.10 2005
Fischer, J. L.,1961,

Frey, ., 1960.

Haberland, 1926,

Grabowski 1978,

D’Aviella, G., La Migration des Symboles, Paris 1891.

Gonzales, F., Los Símbolos Precolombinos, Cosmogonia, Teogonia a Cultura, Barcelona, 1989

Mukerjee, R., The Meaning and Evolution of Art in Society, American Sociological Reviev 10, 1945, č. 4

Hoffman, A. C., Numbers And Geometrical Forms as an Intercultural ‚Language‘, paper presented on 98 NIC Symposium on Intercultural Communication, University of Göteborg, 1998

Astrální cestování

2008-03-11T14:06:00.000-07:00

Nyní, když si při astrálním cestování již důvěřujete a cítíte se uvolnění, nadešel čas vydat se na průzkum do jiných světů. Vzpomeňte si na období, které vás nejvíce fascinovalo. Pečlivě rozvažte kam se chcete vydat a proč.
Jakmile opustíte tělo, řekněte si, kde chcete být, a ihned se v čase a prostoru přenesete do období, které jste si přáli vidět na vlastní oči. Až budete na místě podívejste se, co máte na sobě. Obvykle to bude odpovídající dobový oděv, avšak pakliže ne, stačí o něj pouze požádat a ihned budete náležitě přioděni. Takovéto cestování v čase není nijak nebezpečné. Kdykoliv si budete přát, můžete se okamžitě vrátit do svého fyzického těla. Ve skutečnosti bývá zvykem, že se v těle ocitnete mnohem dříve, než jste si vůbec přáli.

Je něco, co byste chtěli říct příbuzným nebo přátelům, ketří již nejsou naživu? Vraťte se o několik let zpátky, abyste je mohli znovu spatřit a říci jim, jak je máte rádi. Na astrální pláni je možné navštěvovat zemřelé příbuzné i přátele. Namísto toho, abyste se s nimi setkali ve fyzickém světě, s nimi můžete promlouvat v světě astrálním. Dozvíte se tak spoustu věcí.
Připadá mi zajímavé, že můžete bez zábran hovořit s lidmi z různých dob a kultur. Jazykové bariéry v astrálním světě totiž neexistují. Toužíte se podívat do budoucnosti?Jednoduše udejte místo a čas a hned se tam ocitnete. Chcete vědět, jak bude vypadat váš život za 10 let? Posuňte se o tuto dobu vpřed a přesvědčte se na vlastní oči. Nejste-li spokojeni s tím, co vidíte, zeptejte se, co je třeba změnit. Všichni bychom toho v životě dokázali mnohem víc, kdybychom věděli, co je zapotřebí změnit, aby i vaše budoucnost byla jiná.
Někteří astrální cestovatelé zažívají setkání s tzv. pomocníky. Jsou to lidé, kteří o ně během astrálního cestování pečují. Tito lidé vypadají pokaždé jinak a i vnímání některých lidí pro ně se různí. Já třeba zatím žádného nepotkala.
Nepochybně to vypadá, že existují astrální cesty dvojího druhu. Ty první zkoumají svět, který je v každm směru totožný s tím naším a druhé, které podávají svět mystický, plný mnoha odlišných realit. Někteří lidé si své astrální cesty vysvětlují jako návštětvy pararelních světů, kde je vše stejně jako v našem fyzickém těle, avšak zároveň jiné. Pro většinu lidí je tento pararelní svět téměř totožný s naším každodenním světem.
I v astrálním světě se vyskytuje láska a to v mnoha podobách. Máte-li hluboký vztah k někomu, kdo zemřel, můžete v něm pokračovat a navštěvovat milovanou osobu na "druhém břehu". Ve vztahu je možno pokračovat, jste-li od sebe z nějakého důvodu vzdáleni. Nemáte-li partnera ve světe fyzickém, můžete si ho najít ve světě astrálním. Avšak buďte opatrní, stejně jako ve světě fyzickém, tak i ve světě astrálním si musíte dát pozor a dobře si vybírat. Až budete cestovat častěji, zjistíte, že astrální svět bývá osamělým místem, kde si mnohdy není s kým popovídat. Řada lidí věří, že astrální milenec je někdo, koho jste již znali a milovali v jednom z vašich minulých životů. Takového člověka snadno poznáte, hned jak ho najdete. Spolu potom budete moct cestovat do míst, ketré pro vás v minulosti mnoho znamenaly. Výpravy do strálních světů vám přinesou mnoho úchvatných zážitků. Vaše vědění a porozumění nesmírně porostou. Ostatní si toho nejspíše všimnou, ale je zcela na vás, zda jim o svém počínání řeknete nebo ne.

2008-03-04T09:25:00.000-08:00

Žádný předmět není závislý na jediné mysli. Kdyby jej mysl přestala vnímat, přestal by také existovat?
Předmět si uvědomujeme, když se zrcadlí v mysli. Když se nezrcadlí, zůstává nepoznán.
Činnost mysli je známa našemu Já, protože naše Já je Pán, jenž zůstává nedotčen.
Mysl sama sebe neosvěcuje, protože sama může být objektem poznání.
Mysl může ve stejnou dobu poznávat jiné věci, a zároveň sebe.
Kdybychom předpokládali druhou mysl, jež by poznávala první, předpokládali bychom něco
rozporuplného, co by mátlo naše vnímání.
Ač Já se nepohybuje, zrcadlí se v mysli, a když mysl vezme na sebe tvar onoho zrcadlení, Já se stane
vědomým.
Vše viděné i Divák se obojí zrcadlí v mysli, a odtud ona bere na sebe všechny vnímatelné tvary. Tím
může poznat všechno.
Mysl je zbarvována nesčetnými tužbami, a protože mysl a tužby pracují společně, vyplývá z toho, že mysl
pracuje pro někoho jiného (Diváka).
Ten, který vidí jasně, odmítá ztotožňovat mysl s Já.
Jsa zaujat rozlišováním touží po Osvobození.
Někdy vjemy probouzející se mysli zasahují do Osvícení.
Ty by měly být odstraněny, jako se zbavujeme i jiných rušivých vlivů.
Když jógin dosáhne konečného stavu rozlišování (Samádhi) a i toho se odřekne, dosáhne stavu, jenž se
nazývá „Oblakem zásluh“.
Tím končí karman a utrpení.
Mysl bez nečistot a zábran dosahuje nekonečného vědění. Vše, co se na tomto světě zdálo být hodno
poznání, je zanedbatelné.
Všechen průběh stavů (Tamas, Radžas a Sattva) zaniká. Jejich cíle bylo dosaženo.
Tento průběh značí proměny, jež e odehrávají od jednoho okamžiku k druhému, ale jsou pochopeny až ve
chvíli, kdy odplynuly.
Rozplynutí hodnot, stavů a vlastností (Tamas, Radžas a Sattva) v jejich zdroji, když nezůstává již ničeho,
čeho by bylo možno dosáhnout, je OSVOBOZENÍM.
Je projevem sil našeho JÁ
a odhalením KRÁSY našeho JÁ.

Osvobozeni

2008-02-23T04:07:00.000-08:00

OSVOBOZENÍ
Síly (Siddhi) jsou darovány člověku při jeho zrození, nebo je získá požíváním bylin, opakováním manter,
odříkavostí a osvícením.
. Jógin se může přetvořit do dalšího života tím, že spojí komponenty a vlastnosti takového života.
Přírodní komponenty pracují dle své přirozenosti. Dobré nebo zlé skutky nejsou přímými příčinami změn
v přírodě, ale pracují jako nástroje k nasměrování vývoje. Voda přirozeně zavlažuje pole, když zemědělec
odstraní překážky v jejím toku.
. Těla, jež vytvořil, zaopatřuje jógin myslí ze své osobnosti.
Ač činnost takových myslí je rozdílná, původní mysl jógina je všechny ovládá.
Ovládající mysl, zrozená z osvícení, zůstává nedotčená touhou.
. Jóginův karman není světlý, ani tmavý. Karman ostatních lidí je buď světlý, temný nebo smíšený.
Z těchto třech druhů karmanů vznikají touhy, jež napomáhají k jejich naplnění.
. Protože vzpomínky a dojmy jsou identické, následky tužeb se uskutečňují automaticky, i když jsou
vzdáleny dobou, zemí nebo inkarnací.
Touhy nemají počátek.
. Touhy jsou souhrnem následků nevědomosti a marnivosti mysli a předmětu její tužby.
Nejsou-li příčiny, nejsou ani následky.
Minulost i budoucnost existují ve skutečnosti stejně jako přítomnost, ale nevnímáme je, protože dlí na
jiné úrovni.
. Tamas, Radžas a Sattva jsou úrovně, kde je utajena budoucnost a minulost. Pouze přítomnost je
projevena.
. Ač je více než jedna, mají jedinou příčinu a jediný výsledek. (Větve stromu jsou rozdílné, ale strom
pochází ze semene a plodem stromu je opět semeno.)
. Ač je předmět pouze jediný, rozličné mysli jej vidí rozličně.

2008-01-12T10:48:00.001-08:00

156. Samjamou a poznáním, že Já a intelekt jsou oddělené, se dostavuje všemohoucnost a vševědoucnost.
157. Nakonec, když se odřekne i těchto sil, sémě připoutanosti a zla je zlomeno a jógin dosáhne osvobození.
158. Jógin nesmí být sveden ani okouzlen nádherou nadzemských sil, aby se nezřítil do nežádoucích světů.
159. Soustředěním na současný okamžik, na minulou chvíli a okamžik, jenž má nastat, dostavuje se osvícení,
které je výsledkem rozlišování.
160. Takovým soustředěním lze také rozeznat rozdíl mezi podobnými objekty, jejichž odlišnost druhu,
vlastnosti a místa je jinak nerozeznatelná.
161. Takové poznání, jež je důsledkem rozlišování, rozšíří se současně za všech okolností na všechny věci a
vede k Osvobození.
162. Když se intelekt stane průzračně čistým jako Já, následuje Osvobození.

2007-12-13T03:56:00.001-08:00

146. Ovládnutí Udána (nervového proudu, řídícího plíce a horní části těla) nemůže se jógin utopit ve vodě ani
v močálu, zůstává nedotčen trny a může zemřít dle vlastní vůle.
147. Soustředěním na Samána, živý oheň, vytvoří se kolem tvého těla zářící světlo.
148. Samjamou na vztah mezi uchem a vzduchem získáš nadsmyslové sluchové vjemy.
149. Samjamou na vztah mezi tělem a vzduchem a meditativním ztotožněním s věcmi nepatrné váhy (pavučina
apod.) budeš se moci pohybovati vzduchem.
150. Samjamou na samovolnou činnost mysli a nevnímáním svého těla odstraní se závoj clonící Světlo.
151. Živly ovládneme soustředěním na jejich přirozenost, hrubost, jemnost, vztahy a smysl.
152. Pak se dostaví schopnost umenšovat a násobit svoji velikost a tělo jógina se stane nezničitelným.
153. Jest to „Oslavení těla“. Stane se zdravým, krásným, silným a tvrdým jako diamant.
154. Ovládnutí všech smyslů se dosáhne soustředěním na činnost, přirozenost, individualitu a zaměřením na
každý z nich.
155. Potom je jógin schopen pohybovat se rychlostí myšlenky, dokáže, aby jeho smysly pracovaly mimo tělo a
ovládá přírodu.

2007-11-13T09:54:00.001-08:00

129. Jógin soustředěním na současný a budoucí karman pozná čas a příčinu své smrti.
130. Soustředěním na přátelství, soucit a radost budeš v těchto oblastech vynikat.
131. Samjamou na sílu slona nebo jinou sílu zcela ji získáš.
132. Soustředěním na vnitřní Světlo poznáš jemné, zvláštní a utajené.
133. Soustředěním na Slunce poznáš svět.
134. Soustředěním na Měsíc poznáš planety.
135. Soustředěním na Polárku porozumíš pohybům hvězd.
136. Soustředěním na pupeční oblast poznáš konstituci těla.
137. Soustředěním na krční důlek odstraníš žízeň a hlad.
138. Soustředěním na ústřední nerv Kúrma získáš stabilitu těla.
139. Soustředěním na světlo vycházející z vrcholu hlavy uvidíš Siddhy (Mistry).
140. Soustředěním na inteligenci pochopíš všechno.
141. Soustředěním na srdce poznáš touhy člověka.
142. Ztotožnění Já a intelektu způsobuje vzruch. Já a intelekt se od sebe radikálně odlišují, protože druhý je
pouze nástrojem prvního. Soustředěním na své pravé Já poznáš toto Já.
143. Potom následuje osvícení a sublimace nadsmyslového vnímání: zraku, čichu, hmatu, chuti a sluchu.
144. Tyto síly jsou překážkou Osvícení, ale jsou mocné ve světě.
145. Když se uvolnila pouta mysli, jógin se znalostí nervového systému se může soustředit na tělo druhého
člověka a vstoupit do něho.

2007-11-12T04:16:00.000-08:00

118. Taková koncentrace je pevná a stálá. Čas ji nenarušuje.
119. Tím mohou být vysvětleny trojí proměny času (minulost, přítomnost a budoucnost) a tvarů i jednotlivin
v jemnější nebo hrubší látky a ústrojí.
120. Podstata je stále stejná. Pouze její vnější tvary se v čase proměňují.
121. Vzhledem k rozdílným druhům vývoje vznikají rozličné vnější proměny substance.
122. Samjamou, soustředěním na tři druhy proměn, získáme poznání minulosti a budoucnosti.
123. Odděleným soustředěním na zvuk slova, jeho smysl a pochopení objektu slovem vyjádřeným, v užívání
obvykle smíšených dohromady, porozumíš řeči všech bytostí.
124. Soustředěním na vjemy z minulosti poznáš minulé životy.
125. Soustředěním na určité znaky na těle jiného člověka poznáš charakter jeho mysli.
126. Nemůžeš však poznat obsah jeho mysli, pokud se na něj nesoustředíš.
127. Samjamou na tvar svého těla a potlačením jeho zrakového vnímání u druhých lidí, jejich vědomí je
nezachytí a staneš se pro ně neviditelným.
128. Tím je také možné vysvětlit utajení a zmizení vyřčených slov a jiných věcí.

SÍLY

2007-11-07T01:08:00.001-08:00

107. Dháraná je upnutí mysli na jediný objekt.
108. Dhjána je nepřerušované spojení mezi myslí a objektem.
109. Samádhi je takový druh osvícení, ve kterém vnímání procesu spojení mizí a v mysli zůstává pouze
vjemová podstata objektu.
110. Tyto tři dohromady (pozornost, spojení a osvícení) utvářejí koncentraci (Samjama).
111. Úspěšná koncentrace je přímým poznáním.
112. Koncentrace je nutná k ovládnutí různých stupňů.
113. Tři stupně (pozornost, spojení a osvícení) jsou mnohem niternější než předcházejících pět stupňů (viz
kap. 2, 80).
114. Ale i tyto tři jsou vnější v porovnání s bezsemenným Samádhi.
115. Potlačením rozptylujících vjemů mysli a zesílením vědomého ovládání mysl přilne k procesu kontroly a
ovládá vjemové modifikace.
116. Když se uvědomělá kontrola umocní, zklidní se tok mysli.
117. Když mysl (Čitta) odstraní všechny podružné objekty vnímání a soustředí se výlučně na jediný, dostaví se
Samádhi.

2007-11-03T03:48:00.001-07:00

90. Kdo není chamtivý a nepřijímá dary, pozná své minulé životy, přítomnost i budoucnost.
91. Vnitřní a vnější čistotou se jógin odpoutává od svého těla a vyhýbá se tělesnému styku.
92. Stejně tak dosáhne vyjasnění intelektu, jarosti mysli, ovládnutí smyslů a síly soustředění. To všechno ho
připravuje k Sebepoznání.
93. Ze spokojenosti vychází nejvyšší štěstí.
94. Odříkavost odstraňuje nečistoty a probouzí fyzické i mentální síly.
95. Odříkávání posvátných manter uvádí v přímé spojení s Bohem, jehož uctíváš.
96. Uctíváním Boha vzniká Osvícení (Samádhi).
97. Pozice (Ásana) musí být pevná a příjemná.
98. Tu upraví relaxace a meditace na Nekonečné a Neměnné.
99. Ovládnutím pozice zmizí všechny narušující vlivy.
100. Dalším stupněm je ovládnutí dechu (Pránájáma).
101. Vydechování, vdechování a zadržení dechu může být krátké nebo dlouhé, dle délky, trvání a počtu dechů.
102. Čtvrtá metoda dýchání je určována jednotnou vnější nebo vnitřní měrou.
103. Tím se odvane mrak, stínící světlo mysli.
104. Mysl se stane způsobilou k soustředění (Dháraná).
105. Pratjáhára je obnovení původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání.
106. Tak dochází k dokonalému ovládnutí smyslů.

2007-11-02T08:12:00.001-07:00

77. Nevědomost odstraníme neustálým rozlišováním mezi Já a ne–Já.
78. Sedminásobné je poznání, jež se dostává jóginovi na posledním stupni vývoje.
79. Meditační praxí odstraníme nečistoty, a světlo poznání zazáří. (Následkem rozlišování.)
80. Jama, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi je osm stupňů jógy.
81. Odřeknutí se násilí, krádeží a vilnosti spojené s pravdomluvností a vytrvalostí vytváří zásady (Jama).
82. Toto jsou zásady, jež musí být dodržovány nezávisle na čase, místě, postavení nebo okolnostech.
83. Čistota, odříkání, spokojenost, opakování posvátných manter a oddanost Bohu vytvářejí pravidla
(Nijáma).
84. Když nás znepokojují zlé myšlenky, musíme je zapuditi myšlenkami dobrými.
85. Nezapomeňte, že špatné skutky, násilí a podobně, ať již vykonané, zapříčiněné nebo navedené, ať
vyprovokované zlobným odporem nebo poblouzněním, ať se zdají důležité či nikoliv, zabraňují meditaci,
způsobují temnou zaslepenost a utrpení.
86. Stane-li se nenásilí nedílnou součástí charakteru jógina, jakékoliv nepřátelství v jeho přítomnosti zaniká.
87. Je-li pravda jeho nedílnou součástí, dosáhne jógin ovoce skutků pro sebe a druhé aniž by konal.
88. Kdo nekrade, tomu přichází bohatství samo.
89. Jógin získává energii neochvějnou vytrvalostí.

PRAXE

2007-11-01T09:41:00.001-07:00

52. Praktická jóga se provádí odříkáním, studiem a uctíváním Boha. (Krijá – jóga.)
53. Cílem jógy je odstranit utrpení a dosáhnout Osvícení.
54. Utrpení je nevědomost, egoismus, touha, odpor a strach.
55. Nevědomost je prvotní příčinou utrpení. Ostatní jsou jejím následkem, ať jsou dřímající, zeslabené a
potlačené, nebo nahromaděné.
56. Nevědomost zaměňuje pomíjivé s nepomíjivým, čisté s nečistým, strastiplné s radostným a ne–Já s Já.
57. Egoismus způsobuje ztotožnění Diváka s omezeností jeho zraku.
58. Touhy dychtí po rozkoši.
59. Odpor odtahuje od bolesti.
60. Strach je neustálý přirozený děs ze smrti, hluboce zakořeněný i v mysli vzdělaných.
61. Jemnější utrpení zmizí, když se mysl rozplyne v osvícení.
62. Hrubší utrpení odstraňuje meditace.
63. Karman (následky skutků), ať se uskutečňuje v současném nebo budoucím životě, má své kořeny
v utrpení.
64. Tak dlouho, dokud je tento kořen přítomen, setrvává i karman, vytváří nová zrození, řídí dobu svého zrání
a její naplnění.
65. Přináší radost nebo bolest podle toho, zda pochází ze zásluh či prohřešků.
66. Pro mysl, jež rozlišuje, veškerý karman je strastiplný, protože vždy s ním přichází strast. Vytváří
podráždění, zanechává za sebou dojmy a způsobuje konflikt mezi třemi stavy. (Tamas, Radžas a Sattva.)
67. Je nutné vyhnouti se budoucímu utrpení.
68. Příčinou utrpení je spoj (proces nazírání) mezi divákem a viděným světem, který je nutno přerušit.
69. Čistota, činorodost a nevědomost (Sattva, Radžas a Tamas) utvářejí viděný svět. Živly a smysly tvoří jeho
rozdílnost. Radost a osvobození jsou cílem.
70. Hrubé, jemné, projevené a neprojevené jsou čtyři rozdíly mezi třemi stavy.
71. Divák je plně ztotožněn se svým díváním. Ač je sám bezbarvý, jeví se jako zabarvený vzhledem
k proměnám svého vnímání.
72. Zkušenost z viděného světa existuje jenom pro Diváka.
73. Ta zaniká pro toho, kdo dosáhl osvobození, ale viděný svět zůstává pro ostatní, jsa obecným jevem pro
všechny.
74. Divák a viděný svět jsou tak propojeni, že pravá přirozenost každého z nich může být rozpoznána.
75. Příčinou tohoto spojení je nevědomost.
76. Není-li nevědomosti, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka.

2007-10-29T07:15:00.001-07:00

26. On je mimo čas a je také učitelem pradávných učitelů.
27. Jeho projevené jméno je ÓM.
28. Opakuj si ho neustále a medituj o jeho významu!
29. Tím dosáhneš osvícení a odstraníš všechny překážky!
30. Nemoc, nedostatek nadšení, nespravedlnost, letargie, touha po smyslových požitcích, poblouznění,
neschopnost postoupit vpřed, to vše jsou překážky, jež rozrušují mysl.
31. Následuje neschopnost soustředění, smutek, nervozita a nepravidelné dýchání.
32. K jejich odstranění je nutné praktikovat soustředění na jediný objekt.
33. Mysl se naplňuje mírem setkáním se šťastnými, soucítěním s nešťastnými, oceněním ctnostných a
uvarování se neřestných.
34. Ale také výdechem a zadržováním dechu.
35. Mysl se zklidní, když meditace vytvoří výjimečné smyslové vnímání.
36. Také meditací na vnitřní zářivé světlo se odstraňuje zármutek.
37. Nebo soustředěním na srdce, jež se odřeklo smyslových tužeb.
(Na srdce světců.)
38. Nebo meditací na poznání, jež přichází ve spánku a ze snů.
39. Nebo meditací na cokoliv, co se jeví člověku jako dobré a vhodné.
40. Tímto způsobem mysl ovládá všechno, od nejmenšího k nekonečnému.
41. Když je činnost mysli ovládnuta, dostaví se osvícení. Mysl současně zrcadlí přirozenost Diváka, předmět
vidění i samotný proces nazírání, jako průzračný křišťál zrcadlí barvu čehokoliv, co na něj položíte.
42. Toto je Savitarka Samádhi, osvícení, spojené s citem, kdy je mysl ještě zmatena pochybami o slovech a
jejich významu.
43. Nirvitarka Samádhi je osvícení nad citovostí, ve kterém mizí pochyby a mysl, očištěná od změn,
zachycuje jen význam objektu. (O němž je meditováno.)
44. Stejným způsobem může být popsáno osvícení ze soustředění na jemnější objekty. Osvícení
s rozlišováním objektů a osvícení nad rozlišováním.
45. Jemnější objekty zanikají v neprojeveném semeni (objektů).
46. Toto všechno jsou druhy soustředění – Osvícení spojené se semenem (bodem).
47. Očišťující soustředění bez rozlišování zklidňuje mysl. (Přináší duchovní uspokojení.)
48. V tomto stavu se intelekt naplňuje Pravdou.
49. Namísto poznání, získaného důkazem a usuzováním, přináší toto Samádhi přímé poznání objektu; jeho
význam ve své úplnosti.
50. Výsledný vjem z tohoto Samádhi vylučuje jakékoliv další vjemy.
51. Potlačením i tohoto jediného vjemu dosáhne se bezsemenného Samádhi.

2007-10-25T14:15:00.001-07:00

18. Trvalou praxí, zastavením veškeré mentální aktivity, přichází Asampradžňáta Samádhi, ve kterém si mysl
uchovává pouze neprojevené dojmy.
19. Ti, kteří se zbavili připoutanosti k tělu, nebo splynuli s přírodou, vrátí se do tohoto stavu v dalším zrození.
20. Ale ostatní musí tohoto dosáhnout pomocí víry, úsilím, rozpomenutím se, soustředěním a rozlišováním.
21. Když je úsilí mocné, dostaví se úspěch okamžitě.
22. Dle vynaloženého úsilí se rozlišuje úspěch slabý, střední, nebo mocný.
23. Osvícení lze také dosáhnout uctíváním Boha.
24. Bůh je Jediná Nejvyšší Bytost nedotčená utrpením ani tužbami, či konáním a jeho následky.
25. V Něm spočívá semeno vševědoucnosti.

OSVÍCENÍ

2007-10-24T09:32:00.001-07:00

1. Začínáme objasněním jógy.
2. Jóga je ovládnutí činnosti mysli.
(Zastavení proměn myslícího principu.)
3. Když je mysl ovládnuta, Já nepohnutě spočine ve svém původním neproměnlivém stavu.
4. Je-li tomu jinak, Já–pozorovatel se ztotožňuje s proměnami mysli.
5. Je patero druhů těchto proměn.
Některé jsou příjemné a jiné nepříjemné.
6. Jsou to: zkušenosti, zmatení, sebeklam, spánek a vzpomínky.
7. Zkušenost vzniká z vnímání, usuzování a pochopení.
8. Zmatení je nesprávná představa o věci, jež neodpovídá její přirozenosti.
9. Sebeklam je představa sdělená slovy a odlišná od skutečnosti.
10. Spánek je stav, v němž je zastaveno vnější vnímání.
11. Vzpomínka je připamatování si minulé zkušenosti.
12. Jejich ovládnutí se získá praxí a odpoutáním.
13. Praxe je trvalé úsilí o soustředění.
(Odpoutání mysli od jejích proměn.)
14. Dlouhá, nepřerušovaná a uvážlivá praxe se ustálí ve zvyk.
15. Odpoutání je rozhodné odřeknutí se touhy po věcech, jež vnímají naše smysly.
16. Automatickým důsledkem sebepoznání je nejvyšší forma odpoutání. Je jím odřeknutí se třech stavů.
(Tamas–nevědomost, Radžas–činorodost, Sattva–čistota.)
17. Praxí se dosáhne Sampradžňáta Samádhi, jež jest stavem vědomého osvícení, ve kterém je mysl smísena
s vědomím citu (Savitarka), nebo s vědomím rozlišování (Savičára), a vědomím radosti (Sánanda), či
s vědomím osobnosti (Sasmita).

2007-10-23T09:18:00.000-07:00

Aforismy již od samého začátku ukazují, že lidská nedostatečnost a neštěstí jsou důsledky vlastního
uspokojení s daným stavem a služebnosti omezeným podmínkám vlastní mysli.
Pataňdžali učí, jak toto omezení rozšířit a vystoupit na vyšší úroveň intelektu vlastním poznáním, a jak se stát
skutečnými Mistry života, nebo – jak to vyjádřil Otokar Březina – „Stát se knížetem vlastního osudu.“
Na závěr je ještě nutno dodat, že jistě platí o překladech Patňdžaliho Aforismů stejně to, co napsal
Rabíndranáth Thákur v předmluvě k překladu upanišád od profesora Rádhakrišnana:
„Je nedostačující, že někdo by měl znát význam vyjádření, jež k nám přicházejí po staletí rozsáhlých změn
jak vnitřních, tak i vnějších podmínek života. Jazyk, ve kterém byly sepsány, byl tehdy živý, a proto slova v nich
byla dokonale naplněna životem lidí tehdejší doby, lidí, kteří tímto jazykem mluvili. Zbavena této oživující
atmosféry, velká část těchto významných textů nabízí nám pouze svoji filologickou strukturu a nikoli živoucí
pokyn, jenž může vyjádřit náznakem všechno, co je nevypověditelné. Nápověď má svůj neanalyzovatelný kód,
jenž nachází svou hloubku výkladu v srdcích živoucích lidí, jež ji užívají. Kódová slova manipulovatelná
vědecky jeví se jako dětinská a musíme vědět, že všechny tyto poznatky, které nejsou získány cestou rozumu, ale
okamžitou vnitřní vizí, musí použít jistý druh kódových slov k jejich vyjádření. Veškerá poesie je plná takových
slov, a proto žádná báseň z kteréhokoliv jazyka nemůže být plnohodnotně přeložena do jiných jazyků, a dokonce
ani převyprávěna ve stejném jazyce.
Ačkoliv mnoho symbolických výrazů používaných v upanišádách, ztěží může být dnes pochopeno nebo jsou
nesprávně interpretovány, poselství, jež obsahují, stále září jako
VĚČNÝ ZDROJ SVĚTLA.“
Jaromír Skřivánek

2007-10-21T04:35:00.001-07:00

V celkovém pohledu na řazení aforismů, jejich lakoničnost a pozvolnou gradaci niterného zkoumání a
objevených tezí jeví se texty jako podivuhodná matematická báseň, která v závěrečné pointě, v odhalování
podstaty našeho nitra, dosazuje v rovnici za velké neznámé X naše JÁ, které je potenciálně JÁ absolutním.
K vyřešení této metapoetické rovnice požaduje Pataňdžali neutuchající trpělivost a neochabující práci s danými
faktory našich smyslů a našeho vnímání.

2007-10-19T06:05:00.001-07:00

Je však otázkou, kdo může být dnes autoritou, aby plně realizoval návody v knize uvedené, a nakolik jsme
schopni přeložit do současného jazyka sanskrtskou terminologii s odstupem více než dvou tisíc let s nedostatkem
slovních ekvivalentů současného světa, kde lidské výboje byly zaměřeny na dobytí vnějších teritorií a lidské
nitro je stále terra incognita.
Přesto však, kdo si přečte Pataňdžaliho metapoesii lidského ducha, či přebásněnou metodiku zkoumání duše
s dokonalým soustředěním a kontemplativním ponořením se do významu sdělení každého jednotlivého aforismu,
bude mít po přečtení pocit, že se v jeho vědomí něco odehrálo, jakoby došlo k sublimaci – projasnění jeho
vědomí a vnímání. Přesně tak, jak se něco přeskupuje po přečtení a zažití velké básně, a promiňte mi zdánlivě
nesourodé přirovnání, jako je třeba Máchův „Máj“.

2007-10-17T01:11:00.001-07:00

V jógistických Aforismech nenacházíme ani jediný náznak polytheistického pantheonu, jako je tomu ve
védách, a ideologie jógy má bezprostřední návaznost na puristický mechanismus džinistů, kteří patří k mnohem
starší indické minulosti, do doby ještě před příchodem Árjů, kteří s sebou přinesli védy. Aforismy nahrazují
tradici a mytologii za filozofické zkoumání a nahrazují všechny bohy věčným Já. Nehledají pravdu jen pomocí
logiky nebo morálních předpisů, ale kontemplací a meditací, jež očišťují ducha.
Ukazují, že pravda nemůže být nalezena argumentací a logickými závěry, ale že duše sama je Pravdou –
jedinou zkušeností. Učí objevovat v malém lidském já velké Já, zbavené sobecké omezenosti, které je zároveň
VŠE –JÁ
Jako staří Řekové položili základy k vědeckému zkoumání fyzikálních zákonů vnějšího světa, tak se podařilo
Indům na začátku naší historie narýsovat fundamenty psychologie nejvyšší kategorie.
Dle starých tradic všichni komentátoři a překladatelé Aforismů zdůrazňovali, že praktickou aplikaci
Pataňdžaliho textů je nutno provádět pouze pod dohledem zasvěceného učitele – gurua. Na tuto obtížnost
upozorňuje A. David–Neelová ve své knize „Buddhismus, jeho doktriny a metody“. Poukazuje na aforismus
„čittavrtti niródha“ – „zastavení proměn myslícího principu“. Píše, že skutečný smysl není nikdy dostatečně
správně vyjádřen, a někdy bývá zcela zkomolen. V praxi buddhistické meditace nejde dle předpisu o potlačení
činnosti mysli, ale pouze o potlačení fantazie pocházející z imaginace.

Nejvyšším poselstvím

2007-10-15T23:52:00.000-07:00

jeho Aforismů je, že pravé lidské štěstí a svoboda se dá získat jenom poznáním a
překonáním sebe.
Toto poselství má univerzální a všelidskou platnost.
Vznik Aforismů představuje ve vývoji indické nauky o józe významný předěl, kdy tradice, filozofické učení
a praktické předpisy byly až do té doby předávány jen mluveným slovem od učitele k žákovi. Dávno před
vybudováním buddhistických jeskyní v Adžantě indičtí praktičtí filosofové vycizelovali pradávné poznatky
v krátké sentence a vedli žáky, aby se jim naučili nazpaměť a uvedli je do praxe.
Pataňdžali byl první, kdo je písemně zaznamenal, a jemu nesporně patří zásluha o jejich systematické
utřídění. O autorovi Aforismů máme však dosud jen málo informací, a i ty jsou spíše legendárního charakteru.
Někteří orientalisté soudí, že Pataňdžali napsal Aforismy ve druhém století před naším letopočtem, ale jiní je
připisují několika autorům stejného jména, kteří žili ve třetím, čtvrtém a pátém století našeho letopočtu. Všichni
jsou však jednotného přesvědčení, že jenom jediný autor sepsal a uspořádal v jednotný systém zkušenosti a
poznání dávné moudrosti.
Heinrich Zimmer považuje datování vzniku Jóga–súter za velmi kontroversní. Soudí, že ač první tři knihy
základního pojednání mohou patřit do druhého století před naším letopočtem, čtvrtá kniha je zřejmě pozdějšího
data, protože obsahuje až pozdější vývoj buddhistických názorů.
Kniha je počítána mezi nejvýznamnější práce ve světové tvorbě filozofických traktátů. Není pozoruhodná
jenom látkou, kterou se zabývá, a není jen planým teoretizováním, ale popisuje dynamický proces sebeanalýzy a
nabízí praktickou techniku její realizace.

Pataňdžaliho metapoesie lidského ducha

2007-10-15T00:57:00.000-07:00

V současné době není nejmenších pochyb o nezbytnosti ekologie přírody, naléhavosti zkoumat zhoubné vlivy
na naše životní prostředí a hledat cesty k nápravě a odstranění škodlivých emisí a zbytkového odpadu z produktů
industrializační exploze celoglobálního charakteru.
Stejným způsobem by zasluhovala pozornost ekologie lidské mysli a ducha... Současná koncentrace
městských aglomerací a způsobu všeobecné lidské činnosti dávno již nedovolují, abychom žili v souladu se
živou přírodou.
Jsme často obklopeni emisemi z disharmonie mezilidských vztahů, exhaláty intolerance, žárlivosti a tlakem
osobních, profesních a komunálních relací.
V rámci takové introspektivní ekologie psychiky bylo by asi velmi prospěšné přiřadit k obecně užívané a
masově prováděné gymnastice těla také gymnasofii mysli a ducha.
Indický autor Pataňdžali nám nabízí podivuhodně přesnou a systematicky uspořádanou metodiku, jak
poznávat sám sebe, jak postupně vylaďovat nervový systém do vyšších oktáv a jak očistit mysl a nitro od
zbytečného balastu negativních nánosů. Učí nás na sobě pracovat a ukazuje nám naši velkou odpovědnost za
každé slovo, myšlenku a skutek.

AFORISMY O JÓZE

2007-10-12T00:51:00.000-07:00

Z knihy Patanjali’s Yoga Aphorisms v sanskrtském originále, s překladem do angličtiny od Svámí
Vivékánandy nakl. Advaita ashrama, Mayavati, Almora Himalayas osmé vydání z r. 1947,
s přihlédnutím k anglickému překladu Shree Puróhita Svámí Aphorisms of Yoga s předmluvou
angl. básníka W. B. Yeatse, Londýn 1938 přeložil a předmluvou opatřil Jaromír Skřivánek.
Lektoroval PhDr. Vladimír Miltner. Vydalo nakladatelství UNITARIA roku 1993.
Četné ilustrace překladatele nepřetiskujeme, jeví se nám nepodstatné –
předmluvu uvádíme jen pro úplnost.
Kdo si přečte tuto knihu,
povznese svou mysl.
Kdo porozumí knize,
promění svou mysl ve světlo.
Kdo uskuteční nauku knihy,
stane se nejvyšším duchovním světlem –
Knížetem svého osudu.

2007-10-08T23:38:00.001-07:00

Podobný poměr nacházíme u Chaldejců. Podle tohoto vzoru jsou přidělena i písmena ostatních řečí nebeským znamením, planetám a živlům v jich pořadí, neboť u Řeků odpovídají ALFA, EPSILON, ETA, IOTA, OMIKRON, YPSILON, ÓMEGA sedmi planetám, BETA, GAMMA, DELTA, ZETA, KAPPA, LAMBDA, MÝ, NÝ, PÍ, RÓ, SIGMA, TAU nebeským znamením a posledních pět THETA, XÍ, FÍ, CHÍ, PSÍ představují čtyři živly a světového ducha. Latinská písmena jsou rozdělena podobně, jenže jinak rozestavena, neboť patero samohlásek: A, E, I, O, U, a dvě souhlásky J a V odpovídají planetám, dvanáct souhlásek: B, C, D, F, G, L, M, N, P, R, S, T, nebeským znamením a zbývající Q, X, Z, živlům; dechové písmeno H značí světového ducha. Y, jež není ani řeckým ani latinským písmenem a jehož se užívá jen ve slovech řeckých, následuje povahu svého jazyka. Ostatně třeba poznamenati, že dle mudrců, jsou hebrejská písmena nejpůsobivější, podobajíce se nejvíce věcem nebeským a světu, kdežto písmena ostatních řečí nejsou tak účinná, poněvadž jsou od nich velmi vzdálena. Jich pořad objasňuje přiložená tabulka. Kromě toho všechna písmena representují dvojí čísla, totiž roztažená, která vyjadřují číselnou hodnotu písmen jednoduše podle pořadí a souborná, která vždy čísla přecházejících písmen k sobě připočítávají. Potom jsou ještě čísla integrální, utvořená z psaných jmen podle různých druhů výpočtů. Kdo zná sílu těchto čísel, může v každé řeči pomocí písmen vyzvěděti podivuhodná tajemství, jakož i seznati minulost a budoucnost. Mimo to jsou ještě jiná tajemná spojení mezi písmeny a čísly, o kterých pojednáme až v knihách příštích, neboť hodláme již tuto knihu ukončiti.

2007-10-07T02:19:00.000-07:00

Mimo to děli Hebrejci písmena své abecedy ve tři skupiny, totiž na 12 písmen jednoduchých, 7 dvojitých a na 3 matky a praví, že značí jako charaktery hmot dvanáct nebeských znamení, sedm planet a tři živly: oheň, vodu a zemi. Vzduch nepovažují za živel, nýbrž jaksi za pojítko ducha a živlů. I body a přízvuky jim přidělují. A jako nyní duch Stvořitele a Pravda všechno vytvořili a vytvářejí z planetárních a zvířetníkových aspektů za pomoci živlů, tak tvoří se jména všech věcí, z charakterů a bodů těchto písmen díla boží označujících, jako jejich symboly a stálí nositelé jejich podstat. V těchto charakterech, jejich tvaru, čísle, postavení, uspořádání a kombinaci tkví takové tajemství, že Origines se domnívá, že když přeložíme z nich sestavená jména do jiné řeči, ztrácejí svoji sílu; nejsouce již přirozeným označením; neboť jenom původní jména, která jsou správně dána, poněvadž jejich označení je přirozené, mají též přirozenou moc. Jinak jest tomu již se jmény danými podle dobrozdání, neboť nepůsobí jako znaky, nýbrž jako určité přírodní věci. Existuje-li však nějaká prvá a původní řeč, jejíž slova mají přirozený význam, je to jak známo hebrejština. Kdo dobře rozumí jejímu uspořádání a dovede správně kombinovati její písmena, zná pravidla každého nářečí. 22 písmen hebrejské abecedy je základem světa a všeho tvorstva v něm bytujícího a pojmenovaného, vše, co bylo vysloveno a stvořeno, vzniklo z nich a dostává z jich kombinací jméno, bytí a sílu. Kdo však je chce vyzkoumati, musí tyto kombinace postupně studovati tak dlouho, až porozumí božskému jménu a textu Písma sv., neboť jména a slova proto působí při magických operacích, ježto princip, jímž příroda magicky působí, jest jméno Boží. Jsou to však věci příliš vysoké, než abychom mohli o nich v této knize podrobně pojednati, a proto se vrátíme raději k rozdělení písmen. Podle nauky hebrejské skládají se ze tří matek JOD, VAU, ALEF, sedmi písmen dvojitých THAU, REŠ, PHE, BET, DALET, GIMEL, KAF, a dvanácti jednoduchých: ŠIN, KOF, CADE, ÁJIN, SAMECH, NUN, MEM, LÁMED, TET, HÉ, ZAJIN, CHET. -

2007-10-03T00:53:00.001-07:00

O tvarech, shodě a převedení písmen na znamení nebeská a planety v různých řečech s názornou tabulkou.

Bůh propůjčil člověku rozum a řeč, což jsou dle Herma Trismegista výsady jeho hodnosti, moci a nesmrtelnosti. Avšak lidskou mluvu rozdělil všemohoucí Bůh ve své moudrosti v rozličné jazyky, jimiž dle jejich rozmanitosti dostalo se také různých a zvláštních charakterů písmen, a to vždy dle určitého řádu, čísla a tvaru: nejsou náhodné, nevytvořila jich a neuspořádala lidská libovůle, nýbrž sám Bůh tak, aby souhlasila nejen s nebeskými, ale i s božskými látkami a silami. Ze všech písem jest však písmo hebrejské nejposvátnější, a to i tvarem písma, samohláskovými body a přízvuky, takže představuje hmotu, tvar i ducha. U božího trůnu, jímž jest nebe, bylo písmo toto nejdříve zobrazeno na základě postavení hvězd, neboť dle rabínů hebrejská písmena vytvořená na základě hvězdných tvarů, jsou plna nebeských tajemství, a to jak co do podoby, tvaru a významu, tak co do čísel jimi representovaných a harmonického spojení. Proto zasvěcenější hebrejští kabalisté slibují vyložiti vše, co vyšlo z prvotní příčiny a co lze zase na ni uvésti zpět, podobou těchto písmen a znaků, jich signaturou, jednoduchostí, odloučením, zakřivením, přímostí, nedostatkem, plností, velikostí, nepatrností, korunováním, otevřením, zakončením, uspořádáním, představením, spojením a kombinací písmen, bodů a přízvuků, jakož i výpočtem čísel v písmenech těch obsažených.

2007-10-02T01:16:00.001-07:00

Vidíme rovněž, že podle stejných předpisů i staří pracovali, jak potvrzuje Vergilius, když pěje:

Terna tibi haec primum triptici diversa colore
licia circundo, terque haec altaria circum
effigiem duco. Třemi tkanicemi trojbarevnými ovinul jsem tebe a třikrát kolem oltáře vedl jsem tvůj obraz.

A zanedlouho:

Necte tribus nodis ternos Amarilli colores,
necte Amarylli modo, et Veneris, dic, vincula necta. Tři uzle nyní udělej trojbarevné, Amarylle, a znovu zavaž a rci: Venušina pouta svazuji.

A tamtéž:

O síle písma, zažehnávání a nápisech.

2007-09-30T04:49:00.001-07:00

Účelem slov a řečí je projeviti nitro duše, vyjádřiti nejtajnější myšlenky a oznámiti vůli mluvícího. Písmo je však posledním projevem ducha, je souhrnem, určením, ohraničením a opětováním řečí a slov. Co tkví v duchu, hlasu, slovu a řeči, lze vyjádřiti hlasem, a tak také vše, co lze vyjádřiti, lze napsati. Magové proto tvrdí, že při každém díle nutno použíti jak zaříkávání, tak i psaného, neboť tím vším vyjadřuje operatér svoji vůli. Sbíráme-li byliny aneb kameny, jest nutno vysloviti, za jakým účelem tak činíme. Zhotovujeme-li obrazec, nevyslovíme pouze jeho účelu slovy, nýbrž vyjádříme jej i písemně. I Albert schvaluje ve svém “Zrcadle” zaříkávání a psaní, poněvadž bez nich by byla naše díla bez úspěchu. Neboť zdar nepřináší zařízení určité věci, nýbrž způsob, kterým se ona věc provádí.

Všichni básníci

2007-09-29T03:03:00.001-07:00

o tomto předmětu pějí a filosofové také nepopírají, že kouzelnými formulemi lze mnoho podivného vykonati, jako ku příkladu zničiti setbu, zahnati a přivolati bouři, léčiti choroby a podobné. Cato léčíval dobytčí nemoce jistými kouzelnými formulemi, které nalezneme ještě v jeho spisech o rolnictví. I Šalamoun znal, jak praví Josef, podobná kouzla. Afričan Celsus vypravuje, že podle nauky egyptské léčí se tělo 36 démony, kteří ovládají jednotlivé tělesné části a shodují se s týmž počtem zvířetníkových dekánů. Tito démoni bývají voláni zvláštními formulemi, aby chorobné části těla uzdravovali.

Vším tím chlubí se kouzelnice u Ovidia, když praví:

2007-09-28T02:47:00.001-07:00

Cum volui ripis ipsis mirantibus amnes
in fontes rediere suos, concussaque sisto:
Stantia concutio cantu freta, nubila pello,
nubilaque induco, ventos abigoque vocaque:
vipereas rumpo verbis et carmine fauces,
vivaque saxa sua convulsaque robora terra,
et sylvas moveo, jubeoque tremiscere montes,
et mugire solum, manesque exire sepulchris,
te quoque luna traho - - - Chci-li, v udivených březích tekou řeky do svých pramenů, příboj utišuji a klidné vody zaklínáním vzbouřím, mraky zaháním i přivolám, větry tiším i probouzím; hrdla zmijí lámu slovy a zpěvem, pohybuji svojí vznícenou silou oživeným i balvany, zemí i lesy, poroučím, aby se třásly hory, otevírala země a mrtví vycházeli z hrobů. I tebe, Luno, stahuji...

Ovidius praví v jedné své básni:

2007-09-26T12:46:00.000-07:00

Carmine laesa Ceres sterilem vanescit in herbam,
deficiunt laesi carmine fontis aquae.
Illicibus glandes cantataque vitibus uva
decidit, et nullo poma movente fluunt... Ceres poraněná zaklínáním neplodnost přivádí v bylinu, vysychají vody pramene kouzlem poraněmé; z dubů žaludy, hrozny z révy a ovoce ze stromů padají, ač nikdo netřese.

Kdyby to nebylo pravdou, nenalezli bychom v zákonech tak přísných trestů pro ty, kdož ovoce očarovali.
Tibullus praví o jedné čarodějce:

Hanc ego de coelo ducentem sidera vidi,
fluminis haec rapidi carmine vertit iter.
Haec cantu finditque solum, manesque sepulchris
elicit, et tepido devocat ossa rogo.
Cum libet, haec tristi depellit nubila coelo:
Cum libet, aestivo convocat orbe nives. Viděl jsem, jak z nebe stahovala hvězdy, jak měnila cestu řeky náhlým zaříkáním. Tímto i zemi sápala a duše lákala z hrobů a kosti zbavovala horkého ohně. Chce-li, zahání jím mraky z nebe, chce-li, v létě svolává z nebe sněhy.

Krátce před těmito verši pak:

2007-09-24T00:57:00.001-07:00

Carmen Thessalicum dura in praecordia fluxit,
non fatis adductus amor. Zpěv thessálský vnikl ve tvrdá prsa, neboť osud nepřivodil lásky.

A na jiném místě:

Mens hausti nulla sanie polluta veneni
excantata perit. Mysl se mate nikoliv požitím kouzelného jedu, ale zaklínáním.

Podobně zpívá Vergilius v Damonu:

Carmina vel coelo possunt deducere lunam.
Carminibus Circe socios mutavit Ulyssis.
Frigidus in pratis contando rumpitur anguis,
Atque satas alto vidi traducere messes. Zpěvy mohou z nebe strhnouti lunu, zpěvy Kirké proměnila druhy Odysseovy, zaklínáním puká i zmrzlý had na lukách, ba i setbu jsem viděl přenášeti ve vzduchu jinam.

O podivné moci zaříkávání.

2007-09-22T13:55:00.000-07:00

Kouzelné formule či zpěvy jsou prý tak mocné, že se lidé domnívají, že mohou zvrátiti celou přírodu. Apuleius praví, že magickým zaklínáním lze obrátiti tok rychlých vodních proudů, upokojiti moře, utišiti větry, zastaviti slunce, stáhnouti z nebe měsíc, strhnouti hvězdy, proměniti den v noc a ji prodloužiti. Lucanus pěje o tomto předmětu:

Cessa vere vices rerum, dilataque longa
haesit nocte dies, legi non paruit aether,
torpuit et praeceps audito carmine mundus. Zmizely věru síly věcí, dlouhou nocí spoután byl den; éther vymkl se zákonu, ustrnul náhle svět zaslechnutým zpěvem.

O souvislých řečech a zpěvech, moci zaříkávání a zaklínání.

2007-09-21T01:18:00.001-07:00

Mimo síly slova a jmen existuje síla ještě mocnější, a to v souvislých řečech skrytou v nich pravdou, která působí, mění, poutá a zabraňuje, takže zatemňována ještě více září a bojem proti ní se upevňuje. Tato síla pravdy nezáleží ve slovech jednoduchých, nýbrž v celých větách, jimiž se něco tvrdí nebo popírá; sem patří zpěvy, exorcismy a podobně. Ve zpěvech a modlitbách, jimiž chceme přitáhnouti sílu nějaké hvězdy aneb vyšší bytosti, jest nám přesně přihlédati k silám, účinkům a zařízením s určitou hvězdou shodným; o darech a moci hvězd nutno se zmiňovati ve zpěvech pochvalně, vznešeně a slavně; avšak chceme-li co překaziti a zničiti, nutno to snižovati a zavrhovati. Čeho chceme dosíci, o to jest nám snažně prositi, naproti tomu chceme-li co zničiti a překaziti, pak jest nám žalovati a nenáviděti. Sluší se, aby mluva takových zpěvů byla krásná a elegantní a aby se svým členěním shodovala s určitým poměrem číselným a měrným s předmětem souhlasícím. Mimo to magové předpisují, abychom se při vzývání a prosbě dovolávali jména některé hvězdy nebo vyšší bytosti, vztahující se ke zpěvu, jejich zázraků, běhu a drah v její sféře, jejího světla, vznešenosti jejich vládců, její krásy a jasu, mocných a zázračných sil, které obsahuje a podobně. Tak u Apuleja Psyché vzývá Cereru: “Prosím a vzývám tě při tvé plodonosné pravici, při radostných obřadech obžínek, při tichých tajemstvích košů, při letu služebníků tvých, draků, při brázdách sicilské země, nádherném vozu, houževnaté zemi, při skvělé svatbě Proserpiny, při stopách zářících nálezů dcery a při všem ostatním, co attická svatyně v Eleusině mlčením zahaluje.” Mimo vzývání všelikých jmen hvězd vyžadují magové, aby se vzývala i jména inteligencí hvězdám vládnoucích, o nichž pojednáme na vhodném místě. Kdo by si přál v tomto ohledu příkladů podrobnějších, nechť si přečte hymny Orfeovy, neboť v magii přírodní není ničeho působivějšího, dbáme-li pozorně správné harmonie a jiných okolností mudrcům známým. Vraťme se však k našemu předmětu. Takové zpěvy, odpovídající řádu hvězd a podle předpisu přednesené jsou plny ducha a smyslu a použije-li se jich ve vhodné době s prudkou vášní, soustřeďují v zaklínači - v důsledku čísla a míry svých článků a z nich pramenícího tvaru a intensity imaginace - nejvyšší moc a na zaklínaný předmět působí bezprostředně, aby jej okouzlily nebo řídily ve smyslu magovy vášně a řeči. Nástrojem čaroděje je však velmi čistý, harmonický, teplý a životný duch, provázený pohybem a vášní, harmonicky utvářený, nadaný citlivostí a vnímatelný rozumem. Vlastnosti tohoto ducha, jeho podobností nebeskou a volbou příhodné doby docházejí magické formule z nebe nejlepších sil, vyšších a působivějších, než jsou duchové a výpary života rostlin, bylin, kořenů, pryskyřicí, koření, kuřidel a podobně. Proto se snaží magové při zaklínání věcí nadechnouti a vydechovati slova svých zpěvů se silou ducha na určitý předmět, aby všechen obsah duše byl přihnán k zaklínanému předmětu, uzpůsobenému tak, aby zmíněné síly do sebe přijal. Nutno podotknouti, že stejně jako každá modlitba, písmeno a slovo obvyklého rytmu a formy vyvolávají obvyklé účinky, tak působí i neobvykle, jsou-li proneseny neb napsány neobvyklým pořadem či pozpátku.

2007-09-12T00:08:00.001-07:00

O těchto jménech Kristus praví: “Vaše jména jsou zapsána na nebesích.” Když člověk poznal účinky nebeských těles a vlastností jednotlivých věcí, pojmenoval je podle toho, čím byly, jak je psáno v knize Mojžíšově: “Bůh předvedl všechno stvořené Adamovi, aby pojmenoval každou věc; a pojmenování to jí zůstalo.” Taková jména uchovávají zázračné síly označených věcí. Každé pojmenování věci má svůj původ předně v působení nebeské harmonie a pak v lidském označení, třebaže se obé někdy neshoduje. Souhlasí-li však v nějakém slovu nebo jménu obě označení, nebeské i lidské, jest takové pojmenování následkem své dvojnásobné síly, přirozeně i vědomě člověkem udělené ve vhodnou dobu a se zřetelem k potřebným okolnostem s přesně vytčeným úmyslem, dvojnásob působivé. U Filostrata čteme o jedné dívce zemřelé v Římě v den svatby, již dopravili k Apolloniovi, že obživla, když tento, otázav se na její jméno, se jí dotkl a vyslovil jakési tajemné slovo. U Římanů bylo zvykem, že hleděli vyzvěděti mimo jména města, které obléhali, i jméno jeho ochraného božstva. Jakmile vše zvěděli, vyvolali jistou formulí ochranné božstvo z města, zakleli město i jeho obyvatele a po odstranění bohů je pak dobyli, jak pěje Vergilius:

Excessere omnes adytis arisque relictis,
Dii quibus imperium hoc steterat. Všichni bohové, jimž tato říše byla zasvěcena, vyšli z opuštěných svatyň a oltářů.

Kdo by chtěl blíže poznati formule, jimiž byla vyvolávána ochranná božstva obleženého města a zaklínání nepřítele, nechť si je vyhledá u Livia a Macrobia: více o tom vypravuje Serenus Sammonicus ve své “Knize o tajemstvích”.

O moci vlastních jmen.

2007-09-11T01:57:00.001-07:00

Vlastní jména jsou při magických operacích dle tvrzení všech magů velmi potřebná, neboť přírodní síla věcí, jež postupuje nejdříve od předmětů ke smyslům, pak k imaginaci a k mysli, kde teprve pojem vzniká, vyjadřuje se nakonec hlasem a slovem. Proto praví platonikové, že ve hlasu, slovech a jménech je ve formě znaku ztajena síla věci samotné stejně, jako sám život, který nejdříve takřka ze semen hmoty v mysli je počat, zrozen hlasem a slovem a uchován písmem. Proto magové tvrdí, že vlastní jména věcí jsou jakési paprsky, stále všude přítomné a uchovávající sílu věcí, pokud v nich vládne jejich podstata a pokud je z nich možno věci rozeznati jako dle vlastních a živoucích obrazců. Neboť jako Stvořitel světa vytváří pomocí nebeských vlivů a živlů planetárními silami různé druhy věcí, tak vznikají jejich vlastní jména z vlastností jejich účinků a těles v nich působících, jsouce propůjčena tím, jenž počítá a pojmenovává hvězdy.

O řeči a síle slov.

2007-09-09T23:26:00.001-07:00

V předchozím jsme ukázali velikost síly duševních vášní a nyní uvedeme, jak stejně mocná síla je obsažena ve slovech a názvech věcí, zvláště pak v souvislých řečech a modlitbách. Neboť slovy se lišíme od zvířat, a proto se nazýváme rozumnými. Pojem “rozum” nelze ovšem zde chápati ve smyslu duše vášně schopné, kterou -jak dí Galenos – mají s námi měrou větší či menší společnou i nerozumná zvířata, nýbrž rozumnými zoveme se pro rozum, vyjádřitelný slovy a řečmi, jimiž předčíme vše živé. Slovo Logos značí proto u Řeků rozum, řeč i slovo. Rozlišujeme slovo vnitřní a slovo vyslovené. Slovo vnitřní je myšlenkovým pojmem a hnutím duše, k němuž dochází myšlenkou nevyslovenou, jako například, když sníme, že mluvíme a disputujeme, aneb když za bdění přednášíme v duchu často celou řeč. Slovo vyslovené působí v určitém směru hlasem a zvláštní výslovností, jsouc vyvozováno dechem člověka v ústech a jazykem. Matka Příroda spojila takto, aby umožnila dorozumění a tlumočení myšlenek, tělesný hlas a řeč s duchem a myslí, aby je ti, na které se obracíme, mohli vnímati. Slova jsou tedy nejvhodnějším dorozumívacím prostředkem mezi mluvícím a poslouchajícím; nevyjadřují pouze myšlenky, ale jsou i nositeli síly mluvícího, který ji vysílá určitou energií vstříc svým posluchačům, což se někdy stává tak silně, že mění nejen posluchače, ale i těla jiná, ba i neživé věci. Slova představující - ať již srozumitelně či tajuplně - věci vyšší, duchovní, nebeské a nadpřirozené, jsou působivější ostatních, zvláště jsou-li pronesena řečí vznešenou a osobou svatou. Tato slova jsou právě tak znaky a představami neboli svátostmi, utajujícími sílu nebeských a nadpřirozených věcí, jakž i těch věcí, jež označují a jejichž vehiculem jsou, pro moc, kterou jim propůjčila síla toho, z čeho pocházejí.

Jak náš duch může libovolně přeměňovati a poutati nižší věci.

2007-09-09T01:50:00.001-07:00

Lidská duše má schopnost proměňovati věci i lidi, přitahovati je, překážeti jim a připoutávati je ku předmětu své touhy. Všechny věci ji poslouchají, když její vášeň či síla dosáhne určité výše, aby ovládla to, co upoutává. Horní působí a přitahuje k sobě dolní, a dolní se mění neb je zasaženo stejně jako horní. Hmoty vyššího stupně nějaké hvězdy poutají, přitahují aneb překážejí hmotě nižšího stupně dle toho, souhlasí-li spolu, či nesouhlasí. Tak lev se bojí kohouta, poněvadž kohout obsahuje v sobě více sluneční síly než lev. Magnet přitahuje železo, poněvadž magnet v řadě nebeského medvěda má vyšší stupeň; diamant ruší sílu magnetu, protože v oblasti martických sil je mocnější. Podobně i člověk, jemuž se dostalo duševními vášněmi či vhodným použitím přírodních věcí darů nebeských a který si osvojil sluneční sílu, může slabšího okouzliti, nutě ho k obdivu a poslušnosti. V oblasti měsíční síly může zotročiti a způsobiti onemocnění, v okruhu síly saturnské uklidňuje, rozveseluje či zesmutňuje, jupiterovské donucuje k uctívání, martické vyvolává strach a spory, v oblasti síly Venušiny budí lásku neb rozkoš a v okruhu síly Merkurovy směřuje k přesvědčivosti a povolnosti atd. Důvodem však těchto kouzel jest jasně vyjádřená žádost za spolupůsobení nebeského účinku. Taková kouzla lze zrušiti neb znesnadniti pouze mocnější opačnou vášní. Stejně jako duševní chtění spoutává, tak i ruší a zabraňuje. Obáváš-li se Venuše, odporuj jí Saturnem, strachuješ-li se Saturna neb Marta, odolávej jim Venuší či Jupiterem, neboť dle astrologů jsou tyto planety znepřáteleny, čemuž nutno rozuměti tak, že tyto planety vyvolávají v dolních věcech protivné vášně, neboť na nebi, kde vládne hojnost všech věcí a láska, nemůže býti nenávisti, ani nepřátelství.

Jak lidský duch

2007-09-06T10:36:00.001-07:00

může se spojiti s dušemi a inteligencemi nebes, a tím vtisknouti nižším věcem podivuhodné síly.

Filosofové, zvláště pak arabští, praví, že když lidská duše svými vášněmi a sklony velmi pozorně o nějakém díle pracuje, spojuje se s dušemi hvězd a s inteligencemi, což působí, že do věcí a našich operací se vlévá jakási podivuhodná síla jednak proto, poněvadž duše všechno poznává a může vykonati, jednak z toho důvodu, že všem věcem již od přírody je vrozena poslušnost vůči duši a že vše nutně působí a uskutečňuje to, co si duše přeje nejtoužebněji.
V tom tkví základ působení charakterů, obrazců, magických formulí, určitých slov a mnoha jiných zázračných pokusů. Proto myšlenky horoucně milující osoby působí ve věcech lásky, kdežto myšlenky člověka nenávistného jsou s to přivoditi škodu a zkázu. Tak je tomu se všemi věcmi, jimž se duše vášnivě oddává. Vše, co potom duše koná a nač myslí, ať již jsou to charaktery, obrazce, slova, řeči, posunky aneb jiné věci, je podporováno žádostí duše a získává podivuhodnou sílu, tryskající nejen z duše toho, jenž v onu hodinu, kdy je prodchnut nejmocnějším chtěním, operuje, nýbrž i z postavení a vlivu nebe na duši. Zmocní-li se naší duše velká vášeň nebo síla, tu použije často sama od sebe pravé a nejúčinnější hodiny a nejvhodnější a nejlepší příležitosti. Tak praví i Tomáš Akvinský ve své 3. knize spisu “Proti pohanům”. Proto mocné vášně ve věcech v určité hodině duší započatých jsou provázeny účinky téměř zázračně působivými. Nutno však věděti, že podobné věci prospívají pouze jejich tvůrci nebo tomu, jenž jest jim nakloněn, jakoby byl jejich tvůrcem; jiným snad pouze velmi nepatrně. Obecným pravidlem je, že každá duše silná svým chtěním a svou vášní, zesiluje a usměrňuje pro žádaný cíl takové věci; proto kdo chce se prakticky magii věnovati, musí znáti zvláštnosti své duše, její sílu, míru, řád a stupeň moci ve vesmíru.

2007-09-03T02:59:00.001-07:00

Jak vášně duševní velmi jsou podporovány vhodným nebem a jak nezbytná je v každém díle síla duše.

Nebeská síla velmi podporuje duševní vášně, jež, harmonují-li ať již svou přirozenou shodou či úmyslnou volbou s nebem, stávají se velmi účinnými a mocnými. Ptolemaios praví: “Kdo zvolil lepší, neliší se od toho, kdo všeho nabyl od přírody.” - Aby nám bylo nebe příznivo, jest nám při každém díle přihlížeti k tomu, aby naše myšlenky, náklonnosti, představy, volby, rozhodnutí a podobné harmonovaly s nebem. Neboť vášně ladí našeho ducha. podle své podoby, vystavujíce nás a naše hmoty rychle hořejšímu působení, jež s nimi souhlasí. Svojí hodnotou a příbuzenstvím s hořejším přijímají daleko více dary nebeské, než vše jiné; neboť naše duše může býti uvedena v souhlas imaginační silou s nějakou hvězdou tak, že se náhle naplní jejími silami, stávajíc se jakousi nádrží jejích účinků. Na rozjímavého ducha, obrátivšího se od smyslna, imaginace, přírody a uvažování a zaměstnaného cele duchovnem, můžeme bráti zřetel jen potud, pokud se vystavuje působení Saturnovu. Mnohého dosahuje náš duch vírou, to jest pevnou důvěrou, napjatou pozorností a rozhodnou odevzdaností aktivního i pasivního, onou vírou, jež v každé hmotě pomáhá a jež každému dílu, které jsme si předsevzali vykonati, propůjčuje sílu, takže v našem nitru vzniká obraz přijímané síly a hmoty v nás, aneb námi uskutečňované. Při každém díle, při každém upotřebení hmoty jest nám tudíž vysloviti mocné chtění, napnouti imaginaci a vzbuditi důvěřivou naději a nejpevnější víru. To velmi ku zdaru přispívá. Ze zkušenosti víme, že pevná víra, důvěřivá naděje a láska k lékaři, jakož i důvěra v lék velmi mnoho napomáhají k uzdravení, ba mnohdy zmohou více, než samotný lék. Neboť nehledě k tomu, že síla léku působí, účinkuje tu i duchovní síla lékařova, která je dosti silnou, aby vlastnostem chorého těla dala jiný směr, zvláště když nemocný lékaři důvěřuje, čímž stává se schopným přijmouti sílu lékaře i léku. K magickému působení je nutna pevná víra a neochvějná důvěra; nesmíme ani v nejmenším pochybovati o zdaru, ba nesmíme ani na to pomysliti. Neboť jako pevná a neochvějná víra mnohdy divy působí i tam, kde se započalo nesprávně, tak rozptyluje každá nedůvěra, každá starost duchovní sílu magikovu, jež zakolísá mezi dvěma extrémy. Proto také toužebně očekávané působení se nedostavuje a účinek se ztrácí, ježto týž bez pevné a neochvějné síly naší duše nemůže se ani sloučiti ani sjednotiti s věcmi a operacemi.

2007-09-02T02:42:00.000-07:00

Člověk působí na druhého již pouhým stavem mysli a charakterem. Proto varují filosofové před obcováním s lidmi zlými a nešťastnými, ježto jejich škodlivými paprsky naplněná duše okolí kazí. Naproti tomu měli bychom vyhledávati společnost lidí dobrých a šťastných, poněvadž nám mohou velmi prospěti. Neboť jako assa foetida a pižmo naplňují všechno svým zápachem, tak z člověka zlého vždy něco zlého a z člověka dobrého vždy něco dobrého přechází na člověka druhého, a často na něm utkvívá dlouhou dobu. Působí-li nyní svrchu uvedené vášně tak mocně na fantasii, působí zajisté tím více na rozum, který sám o sobě jest vyšší a dokonalejší než fantasie. Ještě silněji pak působí na schopnost nazíravou, neboť obrátí-li se tato všemi duševními silami k nebi o milost, jest schopná často poskytnouti božské dary nejen tělu vlastnímu, ale i cizímu, jemuž je nakloněna. Pomysleme jen na zázraky, jež konali Apollonios, Pythágoras, Empedokles, Filolaos a mnozí proroci a naši svatí. To však objasníme podrobněji později, až budeme jednati o náboženství.

Takové věci nedějí

2007-09-01T07:00:00.001-07:00

se však jen u lidí, nýbrž i u nejhloupějších zvířat. Tak čteme o patriarchu Jakubovi, že vloživ hole do vody, pestře zbarvil Labanovy ovce. Poněvadž imaginace pávů a jiných ptáků sedících na vejci silně působí na zbarvení peří, můžeme vypěstovati i bílé pávy, ověsíme-li posadu bílými šátky. Z uvedeného vysvítá, že podrážděná fantasie může působiti nejen na vlastní síly, ale i na tělo cizí, dosáhlo-li její podráždění určité síly. Chtějí-li čarodějové uškoditi, snaží se působiti na lidi pevným pohledem. Téhož názoru je i Avicena, Aristoteles, Algazel a Galén. Výpary nemocného těla mohou velmi snadno nakaziti i jiné, jak to zřejmě pozorujeme u moru a vyrážek. Ve výparech očí tkví síla tak mocná, že jest možno jí bližního okouzliti a nakaziti. Tak bazilišek a katablepa pohledem usmrcují a mnohé ženy skytské, illyrské a triballské mohly usmrtiti všechny, na které vrhly svůj zhoubný pohled. Nelze se tudíž diviti, že duše jednoho může působiti na tělo i duši druhého, neboť duše je daleko mocnější, silnější, žhavější a hybnější, než výpary tělesné a také se jí nedostává působivých prostředků. Mimo to nemá cizí duše nad tělem méně moci, než cizí tělo.

Jak duševní vášně mohou působiti navenek i na cizí bytost.

2007-08-30T00:15:00.000-07:00

Jsou-li duševní vášně, provázející fantasii, prudké, mohou pozměniti nejen vlastní tělo, ale mohou i působiti rozšířeně na tělo cizí, a tímto způsobem vyvolati určité podivuhodné účinky v živlech i ve hmotách; stejně mohou odehnati i způsobiti onemocnění těla i duše. Hlavními příčinami tělesného zdraví jsou duševní vášně. Duše velmi nadšená a živou imaginací vzrušená přináší zdraví i chorobu nejen tělu vlastnímu, ale i tělu cizímu. Avicena má za to, že velbloud může padnouti, chce-li kdo tomu svou imaginací. V moči člověka psem pokousaného vidíme obrazy psů. Podobně působí i imaginace těhotné ženy na cizí tělo, neboť plodu se dostává znaků imaginované věci. Proto v groteskních představách těhotných žen dlužno hledati příčinu znetvoření plodu. Marek Damašský vypravuje o jednom takovém případě ze Santa Pietry v Pise. Císaři a českému králi Karlu byla představena dívka, která od narození byla celá chlupatá jako divé zvíře, poněvadž její matka v době těhotenství velmi často patřila v náboženském vzrušení na obrázek sv. Jana Křtitele, který visel nad jejím lůžkem.

Tak píše Avicena

2007-08-28T00:37:00.001-07:00

o jednom člověku, jenž ochromoval podle libosti. Jediným příkladem obdobného druhu je případ Vibia, jenž nezešílel snad nešťastnou náhodou, nýbrž dobrovolně; chtěje totiž hráti šílence domníval se, že jeho šílenství je toliko geniálním přednesem a zatím zešílel opravdu. Augustin vypravuje o lidech libovolně pohybujících ušima a o jiných, kteří mohou stáhnouti kůži temenní až k čelu a zase zpět, aniž by pohnuli hlavou. Jiný se mohl opět potiti podle libosti. Také je známo, že mnozí dovedou kdykoliv prolévati slzy, jiní opět mohou dle libosti vyvrhovati požité jídlo, jakoby jejich tělo bylo pytlem. Ještě dnes nalezneme jednotlivce, umějící napodobiti hlasy ptáků a jiných zvířat tak dokonale, že jich nelze rozeznati od pravých. Sám Plinius uvádí mnoho příkladů, kdy ženy proměnily se v muže a Pontanus dosvědčuje, že za jeho doby totéž se přihodilo se ženou z Cajety a s jistou Emilií; provdavše se, proměnily se po letech v muže. Jak mocně působí imaginace na duši, ví každý, a poněvadž se přibližuje k podstatě duše lépe než smysly, proto také mocněji na ni působí. Silnou, magicky řízenou imaginací, sny a inspirací probudíme velmi často v dívkách nejvroucnější lásku. Tak vlivem snu zamilovala se Médea do Jásona. Někdy silnou imaginací nebo rozjímáním uvolní se duše z těla úplně, jak vypravuje Celsus o jednom knězi, jenž dle své vůle upadal do bezvědomí a ležel jako mrtvý; když ho bodali a pálili, nepociťoval bolestí, nýbrž ležel nepohnutě a nedýchal. Hlasité volání lidí slyšel podle svých slov jako by znělo z dálky. O předmětu tomto pojednáme šířeji ještě v dalším.

Tak Cyppus,

2007-08-26T02:26:00.000-07:00

pozdější volený italský král, usnuv přemítaje o býčím zápasu, jehož byl vášnivým milovníkem, druhého dne se probudil s rohy na hlavě, jichž vznik nelze jinak vysvětliti, nežli že vegetativní síla vzrušenou fantasii vydrážděná pudila rohotvornou šťávu ku hlavě a vykouzlila rohy. Přemýšlí-li totiž někdo o něčem nepřetržitě, vytváří se v jeho nitru obraz představované věci, jenž reprodukuje se v krvi, která pak vtiskuje tento obraz údům, které oživuje, vlastním i cizím. Tak například imaginace těhotné ženy vtiskuje plodu znamení toužené věci, aneb imaginace člověka kousnutého vzteklým psem vyvolává v jeho moci obrazy psů. Tak mnozí náhle zešediví a jeden hoch během jediné noci působením snu vyrostl v dokonalého muže. Mnozí řadí sem i jizvy krále Dagoberta a stigmata sv. Františka; onen obával se příliš přepadení, tento pak stále rozjímal o ranách Kristových. Mnozí bývají přenášeni řekami, ohněm a nedostupnými místy, což se děje tak, že představy prudké touhy strachu neb odvahy vtiskují se duši a sloučeny s výpary dráždí ústroj v dotknutí se jeho základu a zároveň i fantasii, která je principem místního pohybu. Tak údy a orgány pohybu se podráždí a jsou nepochybně přenášeny na místo, které duše imaginovala, ovšem nikoliv viditelně, nýbrž vnitřní fantasií. Duše vládne tělem tak mocně, že je sama přenáší na místa, jež si představuje neb o nichž sní. Lze uvésti mnoho příkladů poukazujících na zázračnou moc ducha nad tělem.

Kterak vášně ducha

2007-08-25T01:27:00.000-07:00

působí na tělo podobností napodobeného. Dále o proměně a přemístění lidí a jakými silami mohutnost imaginační nejen tělu, ale i duši vládne.

Uvedené vášně působí na tělo napodobivostí, to jest vyvolávají zjevy obdobné, je-li zároveň činná živá imaginační síla; například, dostáváme chuť, slyšíme-li něco, vidíme-li někoho jísti pikantní jídla aneb i když si to pouze představuje. Vidíme-li někoho zívati, zíváme rovněž a mnozí cítí v ústech kyselou chuť, mluví-li se o octu. Ošklivý pohled pobuřuje chuť a budí odpor. Mnozí omdlévají, spatří-li lidskou krev. Někteří mají hořko v ústech, když vidí, jak někomu je předkládáno hořké jídlo. Vilém Pařížský vypravuje o jednom člověku, jenž potřeboval-li projímadla, pohlédl pouze na lék a účinek se dostavil. Zde nepůsobily ani podstaty, ani chuť, ani vůně, nýbrž pouhá shoda představy. Z téže příčiny trpí spící ve spánku nesnesitelné útrapy pálení, když se jim zdá, že hoří, aneb že se nacházejí v plamenech, ačkoliv ve skutečnosti není ohně nablízku a vše je působenou pouze podobností představivosti. Někdy dokonce i lidská těla bývají proměněna, přetvořena a přenesena v jiná místa, což se děje sice častěji ve spánku, ale stává se i za bdění.

Jak působí zármutek,

2007-08-23T00:27:00.001-07:00

je rovněž obecně známo, a my víme, že často pošli psi zármutkem nad smrtí svých pánů. Někdy mají takové vášně vzápětí vleklé choroby, jindy zase uzdravení. Mnozí dívajíce se z výše, chvějí se bázní, před očima se jim tmí, je jim nevolno a často pozbývají i vědomí. Někdy dochází k pláči, horečce a padoucnici, mnohdy však tyto nepříjemnosti mizí; jindy se zase projevují jiné podivuhodné účinky, jak tomu bylo u Kroisova syna, němého od narození, jemuž veliká úzkost a touha navrátily mluvu, již mu příroda tak dlouho odpírala. Tak při náhlém přepadení stávají se údy náhle neživotnými, necitlivými a nehybnými; někdy se však život do nich opět vrací. Co zmůže prudký hněv a veliká odvaha, vidíme na Alexandru Velikém, z něhož v Indii za bitvy sršel oheň a zářilo světlo. Tak i o Theodorichově otci čteme, že sršely z celého jeho těla jiskry na všechny strany a dokonce byly provázeny i sykotem. I u zvířat se toto někdy děje. Vypravuje se o jednom Tiberiově koni, že chrlil oheň.

Kterak vášně ducha mění vlastní tělo,

2007-08-22T00:38:00.000-07:00

pozměňujíce jeho vlastnosti a působíce na ducha.

Imaginační síla neboli fantasie vládne duševním vášním závislým na smyslovém chápání. Podle různosti vášně pozměňuje a přeměňuje tato vlastní tělo různě, zjevně, pozměňujíc jeho nahodilé vlastnosti, pohybujíc duchem nahoru nebo dolů, vně neb dovnitř a rozmanitě působíc na údy. Tak v radosti je duše puzena navenek, ve strachu dovnitř, při uctivosti stoupá k hlavě. V radosti se rozšiřuje srdce, v bolu se svírá. Podobně děje se v hněvu neb úzkosti, jenomže rychleji. Hněv nebo pomstychtivost vyvolávají také horkost, červeň, trpkou chuť a průjem. Strach bývá provázen chladem, tlučením srdce, němotou a bledostí, smutek potem a barvou namodralou. I soucit, jsa jistým druhem smutku, zachvátí často tělo soucítícího, jako by bylo tělem litovaného. Je známo, že pouto lásky mezi milenci bývá někdy tak silné, že čím trpí jeden, tím trpí i druhý. Úzkost vyvolává suchost a černání. Jaký žár vyvolává milostná vášeň v játrech a žilách, vědí dobře lékaři, kteří podle těchto známek u vášnivého milence poznávají osobnost milenčinu. Tak poznal Erasistratos, že Antichos vzplál k Stratonice láskou. Je také známo, že velmi prudké vášně mohou přivoditi i smrt, a lid ví, že někdy přílišnou radostí, láskou neb nenávistí lidé umírají, ale také často se uzdravují. Tak čteme o Sofoklovi a sicilském tyranu Dionysiovi, že oba, obdrživše zprávy o svém úspěchu v tragedii, zemřeli. Jedna matka, spatřivši svého syna vraceti se z bitvy u Cannen, náhle zemřela.

O vášních ducha, jich původu, zvláštnostech a druzích.

2007-08-21T00:47:00.001-07:00

Duchovní vášně jsou jistými pohyby neboli sklony, vyplývajícími z pojetí nějaké věci dle toho, pohlížíme-li na ni jako na věc dobrou či špatnou, příznivou či neblahou. Pojetí může býti trojí: smyslové, rozumové a duchovní; jimi se řídí duchovní vášně. Sledují-li vášně pojetí smyslové a přihlédají k časnému dobru nebo zlu z hlediska zisku nebo škody, příjemnosti nebo nepříjemnosti, nazývají se vášněmi přirozenými neb zvířecími. Sledují-li pojetí rozumové, přihlédají-li k dobru nebo zlu z hlediska ctnosti a hříchu, pochvaly a hany, užitečnosti a zbytečnosti, počestnosti a hanebnosti, nazývají se vášněmi rozumovými či dobrovolnými. Sledují-li konečně vášně pojetí duchovní a přihlédají k dobru neb zlu ze stanoviska spravedlnosti a křivdy, pravdy a klamu, nazývají se vášněmi duchovními, neboli starostmi svědomí. Podkladem duševních vášní jest však síla žádostivosti duše samé, jež dělí se na pud chtivosti a odmítání, jež různým způsobem hledí k dobru neb zlu. Pud chtivosti uvažuje mnohdy o dobru a zlu ze stanoviska obecného, a tu vzniká láska nebo rozkoš, na druhé straně pak nenávist. Aneb nevidí dobra vůbec a pak povstávají žádost a touha. Rozjímá-li o zlu jako o nepřítomném, ale hrozícím, doléhajícím, vzniká ošklivost a snaha uniknouti. Aneb dívá se na dobro i zlo jako na přítomné, a tu vzniká na jedné straně potěšení, radost a rozkoš, na straně druhé pak zármutek, soužení a bol. Odmítání uvažuje o dobru a zlu ze stanoviska obtížného dosažení nebo uhájení, útěku neb zapuzení, a to brzo s důvěrou, což vyvolává naději a odvahu, brzo s nedůvěrou, čímž vznikají zoufalství, tesknota a strach. Mnohdy stupňuje se hněvivé vzrušení až k pomstě, k níž dochází jedině následkem dřívějšího zla, jakým je utrpěná křivda nebo těžké ublížení. Tak nacházíme v duši 11 vášní: lásku, nenávist, žádost, ošklivost, radost, bolest, naději, zoufalství, odvahu, strach a hněv.

Tak uspořádala příroda síly

2007-08-19T14:17:00.001-07:00

u člověka, aby mohl poznati vnějšími smysly věci hmotné, smysly vnitřními pak podobnosti těl a konečně duchem věci abstraktní, které nejsou ani tělesné, ani čemu tělesnému podobné. Z tohoto trojího řádu duševních sil vznikají v duši tři druhy žádostí: prvá, přirozená žádost je určitým sklonem přírody ku svému cíli, jako když kámen směřuje k zemi. Tendence tato sídli ve všem. Druhá, živočišná vztahuje se ke smyslům a dělí se v odmítavost a chtivost. Třetí žádost, duchovní, zve se vůlí a rozlišuje se od smyslné tím, že nežádá si ničeho, čeho nepochopila.
Ačkoliv sama vůle směřuje k možnému, přece, jsouc svojí podstatou svobodná, může tíhnouti i k nemožnému, jak tomu bylo u ďábla, jenž chtěl se rovnati Bohu. Vůle se stále pozměňuje k nižším silám. Z jejích zkažených žádostí vznikají čtyři vášně, jež trápí někdy tělo. První vášní je rozkošnictví, jakási změkčilost ducha nebo vůle, která se žádostivě oddává příjemným pocitům, které podávají smysly. Jinými slovy je to sklon duše k vysilujícím rozkošem. Druhá vášeň je ochabnutí, zemdlení neb rozložení sil, vznikající tím, když při rozkoši se ve sladkosti požitku rozplývá veškerá duchovní síla, jež mizí, když se mu cele podrobuje. Třetí vášní je vychloubačnost, vypínavost, když se totiž někdo domnívá, že dosáhl v něčem nejvyššího, čímž se nepřístojně honosí a vypíná. Čtvrtou a poslední vášní je škodolibost, zlomyslnost, určitá radost z neštěstí bližního, bez vlastní ho prospěchu. Pravím výslovně bez vlastního prospěchu, neboť když se někdo raduje zištně z neštěstí, které potkalo jeho bližního, činí tak více z lásky k sobě, než z nelásky k druhému. Bolest plodí čtvero opačných vášní: hnus, zármutek, strach a hoře nad zdarem druhého bez vlastní škody, což jmenujeme závistí. Je to zármutek nad cizím štěstím, jako soucit je zármutek nad cizím neštěstím.

Smysly

2007-08-19T01:55:00.001-07:00

mají svoje orgány v hlavě, neboť smysl obecný zaujímá v mozku nejpřednější místo se silou imaginační, ačkoliv Aristoteles vykazuje smyslu obecnému místo v srdci; síla myslivá dlí v nejhořejší a střední části hlavy, paměť pak v části nejzazší. Četné jsou dále nástroje hlasu a mluvy, totiž svaly uvnitř prsou mezi boky, hrudník, plíce, průdušky, hrdlo, vše chrupavčité podle zvratných nervů, hlasivky a všechny svalovité orgány dýchání. Vlastním orgánem mluvy jsou však ústa, ve kterých se tvoří slova a řeč, a sice jazykem a průduškami, zastupujícími nástroje, podnebím vyvozujícím hlas, otevřením zubů a úst, jako u strun na lyře a konečně i nosem přispívajícím k dobrému i špatnému hlasu. Nejvýše nad pocitovou duší, rozvinující svoje síly po orgánech těla, stojí netělesný duch, jenž je povahy dvojí: na jedné straně zkoumá příčiny, vlastnosti a průběh věcí v přírodě, oddávaje se tak rozjímání o pravdě, pročež nazýváme ho duchem rozjímavým, kdežto druhá povaha či síla ducha, kterou tento rozlišuje, se zaměstnává úplně úsudky a jednáním, pročež je nazývána duchem činným.

Averrhoes

2007-08-16T23:31:00.001-07:00

Vnitřních smyslů podle Averrhoesa je čtvero. Prvním jest smysl obecný, který shromažďuje a zpracovává všechny představy a dojmy smyslů vnějších, druhý jest smysl imaginační, jehož úkolem jest - poněvadž sám ničeho nevnímá - obrazy zachycené jinými smysly podržeti a předati je smyslu třetímu, mysli, která obrazy ty poznává a posuzuje, aby materiál takto rozlišený, spořádaný, rozpoznaný a posouzený odevzdala k uschování paměti, čtvrtému to vnitřnímu smyslu. K fantasii a síle myslivé vztahují se všeobecné rozmluvy, nařízení, žádost a nelibost, jakož i popud jednání, a co se týče duchovna, úsudek, nadání, vědomosti, moudrost, rozvaha a šťastná rozhodnost. Ona ukazuje nám ve snu budoucnost, a proto se také často nazývá fantasie duchem fantastickým; je posledním stupněm inteligence, protože dle Jamblicha je vrozena všem duševním silám, zobrazuje všechny tvary, podrobnosti druhů, účinky a viděné, nebo předává opět dojmy jiných sil jiným a donucuje věřiti tomu, co bylo viděno a rozumem pochopeno. Především hotoví si obraz podle zvláštností každé věci; tyto obrazy shromažďuje a srovnává, nalézajíc je podobnými, aneb pracujíc k tomu, aby se shodovaly; vyvolává veškeré duševní činnosti, slučuje vnější s vnitřním a působí dokonce i na tělo.

2007-08-14T00:28:00.001-07:00

Smysly dělíme na vnější a vnitřní; vnějších obecně známých smyslů je pět a jejich základem je rovněž pět orgánů. Jsou uspořádány tak, že nejčistší jsou ony, které se nacházejí na vyšších částech těla. Oči jsou umístěny nejvýše, a proto jsou také nejčistší, neboť jsou spřízněny s povahou světla a ohně. Na druhém místě co do čistoty jsou uši, které možno přirovnati ke vzduchu. Na třetím místě je nos, jehož povaha nalézá se uprostřed mezi vzduchem a vodou. Orgán chuti jest již hutnější a přibližuje se nejvíce povaze vody, a konečně je tu po celém těle rozvětvený orgán hmatu, odpovídající zemské hustotě. Jemnější jsou ony smysly, které vnímají věci z dálky, jako zrak a sluch a do jisté míry i čich, který vzduchem vnímá mnohé, co není v jeho blízkosti. Chuť jest omezena pouze na vjemy zblízka. Pocit neboli hmat je činným ve dvojím směru, neboť nevnímá pouze věci z bezprostředního styku, ale jako zrak postřehuje prostřednictvím vzduchu, tak i hmat vnímá prostřednictvím hole neb prutu tělesa tvrdá, měkká a tekutá. Hmat jest jediný ze všech smyslů, který je společný všemu živoucímu. U člověka jest ostatně hmat smyslem nejspolehlivějším, neboť co se týče chuti a pocitu předčí sice člověk zvířata, ale v ohledu ostatních tří smyslů jsou mnohá zvířata člověka dokonalejší. Ku příkladu psi vidí, slyší a čijí ostřeji než člověk.

O složení člověka,

2007-08-12T23:53:00.000-07:00

jeho vnějších a vnitřních smyslech a rozumu; o trojích žádostech duše a vášních vůle.

Mnozí teologové se domnívají, že Bůh tělo prvního člověka nestvořil bezprostředně, nýbrž že je sestavil a utvořil ze živlů prostřednictvím nebeských duchů; s tímto názorem souhlasí podle nauky Platonovy také Alkinoos, tvrdě, že nejvyšší Bůh je stvořitelem celého světa, tedy i bohů a démonů, kteří jsou proto nesmrtelní. Ostatní věci a druhy smrtelných bytostí stvořili z rozkazu nejvyššího boha bohové mladší, neboť kdyby je byl utvořil sám Bůh, byly by také nesmrtelné. Bohové vzali tudíž ze země, ohně, vzduchu a vody určité částice, sloučili je navzájem a utvořili takto ze všeho jedno tělo, které podrobili duši, a vykázali v něm jednotlivým citům zvláštní místa, jako hněvu prsa, žádostem břicho, ušlechtilejším smyslům hlavu, jako tvrz a záštitu těla celého. Pak došlo na různé orgány mluvy.

Konečně,

2007-08-12T05:01:00.001-07:00

povznášeje se co nejvýše, vzývá Očekávaného jako Syna Božího následujícími slovy:

Chara Deum soboles magnum Jovis incrementum,
aspice connexo nutantem pondere mundum,
et terras, tractusque maris, coelumque profundum:
aspice venturo laetentur ut omnia seclo.
O mihi tam longae maneat pars ultima vitae,
spiritu et quantum sat erit tua dicere facta. Bohům vzácný, veliký potomku Dia, viz jak radostí chvěje se báň světa, i země, okruhy moře i hluboké nebe; viz, jak vše se raduje v budoucím věku. Ó nechť trvá mi dech ku zvěstování tvých děl.

Jsou i věštby, které zaujímají střední místo mezi věštěním přirozeným a nadpřirozeným. Tak smrti blízcí a stářím vysílení lidé předvídají někdy budoucnost, ježto, jak praví Plato ve své “Republice”, ti, jimž smysly již tolik nepřekážejí, vidí daleko ostřeji; také se přibližují stále více a více onomu místu, kam spějí, a jejich pouta jsou již uvolněna, nepodléhají více jako dříve svému tělu, a proto také snadněji vnímají světlo božského zjevení.

A poněkud dále naznačuje vyhlazení dědičného hříchu slovy:

2007-08-10T13:53:00.000-07:00

Ie duce si qua manent sceleris, vestigia nostri
irrita, perpetuo solvent formidine terras. Za tvé vlády, jestliže zůstávají ohavné stopy naší viny, nechť zbaveny jsou země věčné hrůzy.

A připojuje:

Ille Deum vitam accipiet, divisque videbit
permixtos heroas, et ipse videbitur illis,
pacatumque reget patriis virtutibus orbem. On přijme život bohů, uzří bohy spolu s heroy, a sám bude viděn mezi nimi a bude vládnouti otcovskými ctnostmi uklidněným světem.

I potření hada a zničení dřeva smrti, to jest zničení jedu stromu poznání dobrého i zlého, naznačuje slovy:

Occidet et sarpens, et fallax herba veneni. Zahubí i hada i potměšilou bylinu jedovatou.

Avšak, že přece jen zbude jakási stopa po prvotním hříchu, naznačuje dalším:

Panea tamen suberunt. priscae vestigia fraudis. Zastaralé lži přece jen zbude sled.

Předpovídají-li

2007-08-10T00:48:00.001-07:00

nám takoví démoni budoucnost, pak týká se poruch živelných a událostí časových, jak kdysi Sibylly Římanům věštily. Povznese-li se konečně duše ve stav nazírání, stává se sídlem vyšších duchů, dovídajíc se od nich božská tajemství božského řádu, stupňů andělských a všeho, co přísluší k poznání věčných věcí a ku spáse duší. Co se týče předpovědí budoucna, věští nám to, co souvisí s božskou prozřetelností, jako například budoucí zázraky, příchod budoucích proroků a změny zákona. Tak předpověděly Sibylly Krista, dlouho před jeho příchodem. Vergilius tušil asi blízký příchod Kristův, když vzpomněv kumejské Sibylly v básni věnované Polliovi, pěje:

Ultima Cumaei iam venit temporis aetas,
magnus ab integro seclorum nascitur ordo,
iam redit et virgo, redeunt Saturnia regna,
iam nova progenies coelo demittitur alto. Poslední již věk času dle Kumejské věštby dochází, a veliký řád ér mohutně se rodí, vrací se Panna a vláda Saturnova a již z vysokého nebe sestupuje nové potomstvo.

O nadšení a věštbách ve bdění

2007-08-08T14:15:00.001-07:00

, o síle melancholické povahy, kterou někdy i démoni jsou vábeni do lidských těl.

Nejenom osoby spící, ale také i bdící mohou někdy věštiti, je-li jejich duše volná a je-li vedena nějakou zvláštní pohnutkou. Takové věštění jmenuje Aristoteles nadšením a odvozuje je z temperamentu melancholického. Ve svém pojednání o věštění píše: “Melancholikové umí výborně předvídati a vykládati, představujíce si rychle stav věcí a zachycujíce velmi snadno dojmy z nebeského světla”. Ve svých “Problémech” tvrdí tentýž filosof, že Sibylly a bakchantky, jakož i Niceratus ze Syrakus a Ammon věštili a básnili jenom následkem svého melancholického temperamentu. Tedy příčinou nadšení u lidí je povaha melancholická, ovšem nikoli ta, zvaná černou žlučí, jež je povahy velmi zlé a odporné, takže její převážení v lidském těle vyvolává dle fyziků a lékařů nejen šílenství, ale i posedlost lidského těla zlými duchy, nýbrž touto povahou rozumíme onu tak zvanou přirozenou a bílou žluč. Vznícena a hořící vyvolává nadšení směřující k vědě a věštbě, zvláště, působí-li ještě nějaký jiný nebeský činitel, hlavně Saturn. A poněvadž Saturn je chladný a suchý jako tato povaha, vlévá do duše denně nadšení, které posiluje a udržuje.

2007-08-06T00:20:00.001-07:00

Proto nelze podati jednotné a vždy platné methody vykládací; protože dle Synesia jsou úkazy u těchže věcí tytéž, u podobných pak podobné, je nutno, aby ten, kdo viděl častěji jedno a totéž neb něco podobného, spojil s viděním týž neb podobný význam, působení a následek. Aristoteles praví: Pocitem posilujeme paměť, ze vzpomínek na jednu událost častěji se přihodivší povstává zkušenost, z mnoha zkušeností pak vyrůstá znenáhla umění a věda. Stejně jest nutno si počínati u snů. Proto Synesios radí, aby každý si všímal svých vlastních snů a následků takových, s nimiž ve snu viděné se shoduje, dobře si viděné i prožité zapamatoval a takovým bedlivým sebepozorováním si utvořil řadu pravidel, takže by potom každý, na nic nezapomínaje, mohl sobě sestaviti použitelnou věštebnou a vykládací metodu svých snů. Nejvýznamnější sny bývají ony, které se staly za průchodu Luny oním znamením, které ovládá devátý dům základního horoskopu, ročního horoskopu, aneb když prochází devátým znamením vůbec (Střelec). Nejpravdivější a nejspolehlivější věštby nepodává nám příroda, ani lidské umění. Budoucnost zjevují nám toliko čisté duše z božího vnuknutí. Tím řekli jsme vše, co se vztahuje na věštby a orakula.

O věštění ze snů.

2007-08-04T13:29:00.001-07:00

Existuje též druh věštění ze snů, jak dokazují nejen filosofové a teologové, ale i dějinné doklady a denní zkušenost. Snem nevyrozumívám však obyčejné výplody fantasie ve spánku, neboť bývají liché a bezvýznamné, byvše přeneseny z bdění do spánku, neb podmíněné tělesnou poruchou. Pokud totiž tělo trpí dobrým či zlým osudem, předvádí duše spícímu obrazy, jimiž ho unavovala za bdění; často také sen klame svým opakem. Sen, který mám však na mysli, je vyvolán v duši za duševního i tělesného zdraví působením nebeského světla. Pravidla výkladů nalezneme v knihách astrologických a sice v partiích o těchto otázkách pojednávajících; pravidla ta jsou však velmi nedokonalá, neboť sny nejsou stejné u všech lidí, řídíce se kvalitou a zvláštnostmi fantasie.

Často sestupovali

2007-08-02T13:58:00.001-07:00

lidé do jeskyně, aby znepokojovali spáče, avšak vždy byli ochromeni; konečně zanechali vůkolní obyvatelé, varování tak zřejmým trestem, jakýchkoli pokusů znepokojovati spáče. Xenokrates, jeden z vynikajících filosofů, považuje takovýto dlouhý spánek za přirozený trest, přiřčený věčností jistým duším za jejich viny. I Jan z Damašku dokazuje možnost a přirozenost takového spánku a nepokládá jej za nesmysl. Neboť, mohou-li jistí tvorové spáti po několik měsíců bez jídla a pití, vyměšování, chřadnutí a rozkladu, je totéž možné i u člověka, a to po mnoho dní, měsíců neb roků, podle napětí neb ochablosti jeho sil a duševních schopností, a to ať již je spánek vyvolán kouzelným nápojem, spavou nemocí, nemírným opojením, aneb jinými tomuto podobnými příčinami. Lékaři tvrdí, že existuje přípravek, jehož i malá dávka dostačí, aby člověk snesl po dlouhou dobu hlad, jako kdysi Eliáš posílen andělem jakýmsi pokrmem, se postil po 40 dní. Giovanni Boccacio vypravuje, že za jeho doby žil v Benátkách muž, jenž se každoročně po 40 dní postil, aniž čeho požil. A jest ještě podivuhodnější, že v téže době žila v jižním Německu paní, která po 30 roků ničeho nejedla, což by se zdálo neuvěřitelné, kdybychom neznali nového případu z doby přítomné. O bratru Mikuláši von der Flüe, švýcarském poustevníku, je známo, že po 22 let, až do své smrti, žil bez jakékoliv potravy. Pamětihodné jest, co vypravuje Theofrastos o nějakém Filinovi, že ničeho nejedl kromě mléka. Věrohodní autoři se zmiňují o rostlině, které když Skythové jednou požili, aneb aspoň v ústech drželi, nebylo jim třeba jísti, ani píti po 12 dní.

Ačkoliv

2007-08-01T23:50:00.001-07:00

se to zdá býti neuvěřitelným, přece čteme u slovutných historiků, že byli i lidé, kteří mnoho let prospali, aniž by zestárli, což tvrdí sám Plinius o jednom chlapci, jenž unaven letním vedrem a dlouhou chůzí, prospal 57 let. Rovněž o Epimenidovi čteme, že spal v jedné jeskyni 57 let, odkudž vzniklo přísloví: Spí déle než Epimenides. Jan Damašský vypravuje o jednom unaveném německém sedláku, že ulehnuv do sena, nepřetržitě prospal podzim i zimu, až teprve v létě, když se seno spotřebovalo, nalezli ho polomrtvého, probuzeného a úžasem bez sebe. Dějiny církevní posilují víru v takové úkazy, když vypravují o sedmi spáčích, kteří prospali prý 196 let. V Norsku se nalézá pod jedním břehem jeskyně, kde spalo, jak píší Pavel diakon a Methoděj mučedník, sedm mužů, aniž jim tak dlouhý spánek nějak škodil.

Zmíněný autor

2007-07-30T23:49:00.001-07:00

dále uvádí, že následkem pádu z výše, velikého křiku neb delšího prodlévání pod vodou nastoupí mdloby trvající 48 hodin, takže člověk leží jako mrtvý a obličej jeho má barvu nazelenalou. Týž uvádí případ, kdy mrtvý byl pochován 72 hodin po své zdánlivé smrti a zemřel skutečně až v hrobě, jsa zaživa pochován. Uvádějí se i příznaky, podle nichž lze zdánlivě mrtvé poznati; zemrou však dojista, není-li jim pomoženo, a to buď puštěním žilou, neb jinak, což však bohužel stává se velmi zřídka. Takto jest možno, že lékaři a magové křísí mrtvé, jako kdysi Marsové a Psillové obživovali osoby usmrcené hady. Zdá se býti možným, aby takové extase trvaly dlouho, aniž člověk zmírá, právě tak, jako existuje zimní spánek plchů, krokodilů a většiny hadů, kteří přespávají zimu spánkem smrti podobným natolik, že snad jen žárem ohně jest možno je probuditi k životu. Častěji jsem pozoroval, že plch, i byl-li rozřezán, zůstal nehybný jako mrtvý a teprve, když byl vařen, dávaly částice jeho těla známky života.

Je-li to pravda,

2007-07-29T23:53:00.001-07:00

přemáhá často při smrti prudké vytržení duši v její schránce, znemožňujíc jí jakékoliv působení na tělo, takže pocit i pohyb je opustí, ačkoliv člověk ještě doopravdy nezemřel a leží pouze delší dobu bez projevu života jako mrtvý. Zvláště za moru se stávalo velmi často, že mnozí z pochovaných ve hrobě obživli, což se stávalo zvláště u žen trpících nemocemi dělohy. Rabbi Mojžíš vypravuje podle jedné knihy Galenovy, že kdosi onemocněl strnulostí, jež trvala šest dní, po kteroužto dobu ani nejedl, ani nepil a jeho tepny byly tvrdé. V téže knize se také praví, že jednomu vodnatelnému přestala bíti tepna, celé tělo jeho znehybnělo, srdce více netlouklo, takže ležel jako umrlý.

2007-07-29T02:45:00.001-07:00

Neboť se dočítáme o mnohých, kteří zahynuli ve vodě, v ohni, ve válce, neb jinak, že po několika dnech opět obživli, jak Plinius dosvědčuje o konsulu Aviolovi, L. Lamiovi, Coeliu Tuberonovi, Corsidiovi, Gabienovi a j. Podobně čteme o bajkaři Ezopovi, Tindareovi, Herkulovi a o Palicích, synech Jupitera a Thalie, kteří zemřevše, znovu ožili. Mnohé vzkřísili i magové a lékaři, jak svědčí dějiny o Asklepiovi a jak již dříve jsme podle Juby, Xantha a Filostrata vypravovali o Arabu Tillovi a o Apolloniovi z Tyany. Dočítáme se také o jistém Glauku, jenž když náhle zemřel, byl lékaři neočekávaně vzkříšen bylinou, zvanou drak; jiní pravili, že byl vzkříšen jakýmsi medovým přípravkem, z čehož vzniklo přísloví: Glaukos byl vzkříšen medem. Apuleius, jenž rovněž líčí jeden takový oživovací způsob, praví o egyptském proroku Zachlovi: prorok položiv jednu bylinku na ústa a druhou na prsa mrtvoly, obrátil se k východu a tiše a značně prosil majestátně vycházející slunce, načež slavnostně ukázal přítomným veliký zázrak: prsa se vzdouvají a zvedají, tepna počíná bíti, duch vstupuje opět do těla, mrtvola se zvedá a mladík mluví.

O křísení mrtvých, dlouhotrvajícím spánku a hladovění.

2007-07-26T14:02:00.001-07:00

Arabští filosofové se domnívají, že někteří lidé, kteří se povznesli nad síly tělesné a nad smyslovost vůbec, jsou s to po jejím přemožení s pomocí nebes a inteligencí přijati do sebe božskou sílu. Protože lidské duše jsou nesmrtelné a duší dokonalých jsou poslušni všichni duchové, mají magové za to, že dokonalí lidé mohou silami nižší duše odloučené již od jejich umírajících těl povolati do nich zpět stejně, jako zabitou lasičku křísí dech její matky, aneb jako lvi křísí svoje mrtvá mláďata nepřetržitým na ně dýcháním. Protože vše podobné aplikováno na podobné, dostává podobnou povahu a ježto všemu, co trpí a co přijalo působení činného principu, dostává se i jeho povahy, domníváme se, že k takovému obživnutí přispívají i určité byliny a magické přípravky. Takové prostředky se prý připravovaly z popelu fénixe a ze svlečené hadí kůže, což by se mohlo považovati za vybájené a nemožné, kdyby dějiny toho nepotvrzovaly.

Tak manželka

2007-07-26T00:51:00.001-07:00

Ciceronova předpověděla, že její choť se stane příštího roku konsulem, ježto chtějíc po vykonané oběti pohlédnouti do popelu, spatřila, jak z něho náhle vyrazil plamen. Plinius dí, že bledý, temně šelestící oheň, oznamuje změnu počasí, déšť předpovídají oharky ve svítilnách, plápolá-li oheň nepokojně, vrhají-li světla ze sebe plameny, aneb nelze-li svítilen skoro ani rozžati, hromadí-li se jiskry aneb lpějí-li na žárovém kotli po jeho vyzdvižení žhavé saze, vyrazí-li z popele plamen a vrhá-li kolem sebe jiskry, spéká-li se oheň na ohništi neb září-li silně uhlí, nastane brzo vítr. K těmto uměním věšteckým patří také ještě kapnomantie, zvaná tak od kouře, poněvadž sleduje plameny a kouř, jich barvy, zvuky, pohyby a všímá si, zda vystupují vzhůru, neb jsou-li sraženy dolů, či zda krouží, jak Statius naznačuje v následujících verších:

Vincatur pietas, poneque altaria virgo,
quaeramus superos, facit illa acieque fagaci
sanguineos flammarum apices, genitumque per auras
ignem, et clara tamen mediae fastigia lucis
orta, docet nunc in speciem serpentis inanem
ancipiti gyro volvi, frangitque rubore. Nechť je přemožena zbožnost, dej panno, ať na oltářích se dotážeme bohů! Pozoruje ona moudrým pohledem krvavé vrcholy pochodně, k nebi planoucí oheň, a uprostřed pochodně vzniká jasná světelná zář a plamen se dme v neblahý obraz hada a krouží a láme se červeně.

Ohňů a plamenů se dotazovali staří o radu i v jícnech Etny a na předhoří Nymfeiu u Apollonie a pokládali za dobré znamení, když plamen nevrátil předmětů hozených do jícnu; vymrštil-li je zpět, pak bylo to znamením nepříznivým. Též o tom pojednáme později ve stati o orakulích.

2007-07-24T14:49:00.001-07:00

Do tohoto poháru byly vkládány zlaté, stříbrné plíšky a drahokamy, popsané určitými jmény, charaktery a obrazy. Sem náleží také lití olova neb vosku do vody, z něhož se vytvářejí potom tvary k našemu přání se vztahující. Existovaly i věštebné prameny, jako pramen u Patrasu v Achaji a v Epidauru, nazývající se vodami Junoninými; bude o nich zmínka později, až promluvíme o orakulích. Pak sem náleží tak zvané věštby rybí, konané v Lykii na místě zvaném Dina. Blízko moře, v háji Apollonovi zasvěceném, byla v suchém písku vykopána jáma, do které věštec házel pečené maso; náhle se naplnila jáma vodou a objevilo se veliké množství ryb a jiných podivných a neznámých zvířátek, z jichž tvarů věštec věštil. Podrobně o tom vypráví podle Polycharma historik Athenaios ve stati o obyvatelích Lykie. Aeromantie věští ze vzduchu, z vanutí větru, z duhy, kruhů kolem měsíce a slunce, z mlhy a mraků, jakož i z obrazů objevujících se v mracích a ve vzduchu. Pyromantie věští z povahy ohně, vlasatic, ohnivých barev a ze zjevů a obrazů v ohni.

Geomantie

2007-07-23T00:35:00.000-07:00

věští z pohybů, hluku, dmutí, chvění, trhlin, otvorů a výparů země a jiných podobných úkazů. O umění tom psal Arab Almadel. Existuje také ještě jiný druh geomantie, věštící z bodů na zemi naznačených, o kterém však nebudeme nyní pojednávati, míníce tak učiniti později. Hydromantie věští z vody, z jejího proudu, přibývání a ubývání, z rozvlnění, zabarvení a podobně. Sem patří také vidiny ve vodách, způsob věštění vynalezený Peršany. Varro vypravuje o jednom chlapci, že viděl ve vodě obraz Merkura, jenž mu sdělil ve 150 verších průběh války s Mithridatem. I Numa Pompilius pěstoval, jak známo, hydromantii, citovav zjevy bohů ve vodě a zvídaje tak budoucnost. Též Pythágoras žijící velmi dlouho po Numovi věnoval se tomuto umění. Assyřané velmi si cenili oné hydromantie, nazývané dle poháru vodou naplněným lekanomantií.

O geomantii,

2007-07-20T00:49:00.000-07:00

hydromantii, aeromantii, pyromantii, čtyřech základech věštění.

Živly nás poučují o budoucnosti, těhotné osudy a podle nich jsou nazvány čtyři veleznámé druhy umění věšteckého: geomantie, hydromantie, aeromantie a pyromantie. Jimi se asi chlubí ona Lucanova kouzelnice, praví-li:

At verum, tellus, aer, aetherque, chaosque,
aequoraque et campi, Rhodopeia saxa loquentur. A pravdu poví země, vzduch, éter a chaos, hladiny vod a nivy, i Rhodopské skály.

Matce Palaridově

2007-07-17T00:18:00.000-07:00

se zdálo, že ze sochy Merkurovy vytéká krev, jež zaplavuje celý dům a matce Dionysiově, že porodila satyra, kterýž podivuhodný sen se vyplnil. Když manželka Tarquinia Prisca viděla plamen, olizující hlavu Servia Tullia, předpověděla mu vladařství. Když se po dobytí Troje Aeneas přel se svým otcem Anchisem o vystěhování, objevil se na temeni Ascaniově plamen, aniž mu uškodil, jenž předpověděl Ascaniovi vládu a pohnul rodinu k vystěhování. Všechna veliká neštěstí byla předpověděna zázračnými znameními a mimořádnými zjevy. Tak čteme u Plinia, že za konsulátu M. Attilia a C. Portia pršelo mléko a krev, což předpovídalo, že příštího roku napadne Řím těžký mor. Rovněž v Lukanii pršelo houbovité železo rok před usmrcením M. Crassa; s ním přišli o život všichni lukanští vojínové, jichž ve vojsku bylo mnoho. Za konsulátu L. Paula a C. Marcella pršela vlna blízko tvrze Corisanum, kde rok po té byl usmrcen T. Annius Milo. V cimbrických válkách byl slyšen z nebe třeskot zbraní a hlahol trub a Livius, popisuje válku makedonskou, praví: toho roku, kdy Hannibal zemřel, pršela po celé dva dny krev. A ve svém popisu druhé války punské sděluje, že v době, kdy Hannibal pustošil Italii, pršela krvavá voda. Krátce před neštěstím u Leuktry zařinčely v chrámu Herkulově ve Spartě zbraně a v téže době otevřela se v thebském chrámu Herkulově závorami uzavřená vrata sama od sebe a zbraně na zdích pověšené byly nalezeny na zemi. Z podobných znamení lze souditi i na podobné události, jak se druhdy dělo. Nesmí se však při tom zapomenouti na vlivy nebeské, o čem obšírně pojednáme v následujícím.

O věštění z blesků, jak vykládati závažné a mimořádné zjevy.

2007-07-15T23:59:00.001-07:00

O věštění z blesku a o výkladu zázračných znamení a mimořádných zjevů vypěstovali etrurští vidci a kněží zvláštní vědu. Rozdělovali nebe na 16 krajů, pojmenovaných zvláštním jménem. Mimo to znali 11 druhů blesku a 9 bohů, již jimi vrhali, a vysvětlovali, co blesky z každé strany znamenají. Že zázračná znamení a mimořádné zjevy vždy něco značí, jest jisto, jenom je nutno, aby vykladač takových znamení byl velmi zběhlý ve srovnávání podobného a důkladně znal i současné záležitosti knížat a zemí. Neboť nebeská péče o knížata, národy a země je tak veliká, že ji nebe sděluje prostřednictvím hvězd, zázračných znamení, mimořádných zjevů, předzvěstí a napomenutí. Když v dřívějších dobách ukázal se týž neb podobný zjev, uvažovalo se o tom, co po něm následovalo a předpovídalo se buď totéž, aneb podobné: neboť tytéž věci mají tytéž znaky podobné. Zrození nebo smrti mnoha výtečných mužů a králů předcházela vždy podivuhodná znamení. Tak snášeli mravenci, jak vypravuje Cicero, Midovi, když byl ještě hochem, do úst pšeničná zrna, předpovídajíce mu takto veliké bohatství. Když Platon spal v kolébce, usazovaly se včelky na jeho rtech, čímž předpovídaly jemu líbeznou řeč. Když Hekuba nosila Parida pod srdcem, zdálo se jí, že porodila hořící pochodeň, hrozící zapáliti Troju a celou Asii.

Proto považovali staří

2007-07-15T02:15:00.001-07:00

vždy za vysoce důležité, stalo-li se s vnitřnostmi něco neobyčejného; když například Sulla obětoval u Laurenta, ukázalo se cosi koruně podobného na hořejším laloku jater, o čemž prohlásil haruspex Posthumius, že je to znamením vítězství a vladařství; Posthumius nutil také Sullu, aby vnitřnosti požil. I barvy vnitřností jest si povšimnouti; Lucanus praví:

Terruit ipse color vatem: nam pollida tetris
viscera tincta notis, gelidoque infecta cruore
plurimus asperso variabat sanguine livor. Pouhá barva poděsila věštce, neboť svrchovaná bledost měnila útroby zasažené ohavnými skrvrnami a zbrocené ssedlou krví prolitou ze žil stříkající.

Umění tato byla kdysi v tak veliké vážnost, že jich používali i nejmocnější a nejmoudřejší mužové; ani senát, ani králové ničeho nepodnikli bez auspicií. Nyní vše odstranila lidská nedbalost a autorita otců.

2007-07-13T00:23:00.001-07:00

Pak zkoumali i srdce. Bylo-li obětní zvíře bez srdce aneb chyběla-li hlavní část jater, považovali to za neblahé auspicie, nazvané auspiciemi smírnými, neboli vyžadujícími smírné oběti. Rovněž se pokládalo za neblahé znamení, uteklo-li zvíře od oltáře aneb když, udeřeno byvši, zařvalo, neb svalilo-li se na nepravou stranu těla. Tak čteme, že při obětech Julia Caesara onoho dne, kdy zasedl v rudém hávu na zlatou stolici, chybělo dvakrát srdce ve vnitřnostech. Když Marius obětoval u Utiky, chyběla játra, taktéž když obětoval M. Marcellus. Když obětovali konsulové C. Claudius a L. Petellius, uschla najednou játra; tento zanedlouho onemocněl a zemřel, onen pak sešel se světa zbraní Ligurů. Všeobecně se věřilo, že k takovým věštbám obětním dochází působením božským aneb demonickým.

2007-07-12T00:27:00.001-07:00

Et fibris sit nulla fides, sed conditor artis
finxerit ille Tages - - - A žilkám nebudiž věřeno, neb tvůrce umění to zjistil, onen Tages. . .

Z vnitřností pokládalo římské náboženství za nejzpůsobilejší ku věštění játra: proto augurové, předpovídající z vnitřností obětovaných zvířat, pozorovali nejprve játra, z nichž jednu polovici věnovali občanům vlastní země, druhou pak nepřátelům. Srovnávajíce obě části, předpovídali augurové oněm či těmto vítězství. V následujících verších Lucanových čteme, že z vnitřností předpověděli porážku Pompejanů a vítězství císařských:

Quodque nefas nullis impune apparuit extis,
ecce vidit capiti fibrarum increscere molem.
Alterius capítis pars aegra et marcida pendet,
pars micat, et celeri venas movet improba pulsu. Vždy zlo naznačují vnitřnosti, a nyní viděl na hrotu nakupenu žilnatou hmotu: na jedné straně visí část chorobná a skleslá, na druhé pak část kypí a rychlým tepem nedobrá pohybuje žilami.